1. Proč Marta truchlí?

MARTA má ten obraz stále před očima – jeskyni kousek za Betanií, kam pochovali jejího bratra, a kámen, který vstup do jeskyně uzavírá. Zármutek ji drtí jako těžký, studený balvan. Nemůže uvěřit, že její milovaný bratr je mrtvý. Od chvíle, kdy Lazar vydechl naposled, uplynuly čtyři dlouhé dny. Tváře příchozích, projevy soustrasti i její vlastní žal – to vše se jí slévá do směsice neurčitých pocitů.

2., 3. (a) Jak se Marta možná cítila, když uviděla Ježíše? (b) Co nám o Martě prozrazuje její výrok?

² Teď před Martou stojí člověk, který pro Lazara znamenal nejvíc. Když Ježíše vidí, ještě bolestněji na ni dolehne ztráta milovaného bratra, protože Ježíš byl jediný, kdo ho mohl zachránit. Ale už jen to, že může s Ježíšem chvíli být, je pro ni určitou útěchou. Vždycky ji povzbuzoval jeho laskavý pohled a opravdový soucit a také teď se cítí lépe. Ježíšovy otázky jí pomáhají, aby se zaměřila na svou víru a na to, co ví o vzkříšení. Během rozhovoru Marta pronese jeden z nejdůležitějších výroků, jaké kdy vyšly z jejích úst: „Uvěřila jsem, že jsi Kristus, Boží Syn, Ten, který přichází do světa.“ (Jan 11:27)

³ Z těchto slov je vidět, že Marta měla neobyčejně silnou víru. Zprávy, které o ní v Bibli nacházíme, jsou sice krátké, ale přesto nám poskytují důležité poučení, které může posílit i víru nás samotných. Uvažujme tedy o zprávě, ve které se Marta objevuje poprvé.

4. V jaké rodině Marta žila a jaký vztah měla ona i její sourozenci k Ježíšovi?

⁴ Vraťme se o několik měsíců zpátky. Lazar byl tehdy ještě naživu a do jeho domu v Betanii měl přijít ten nejvzácnější  host, Ježíš Kristus. Lazar, Marta a Marie byli neobvyklá rodina – tři dospělí sourozenci, kteří zjevně bydleli v jednom domě. Někteří znalci si myslí, že Marta z nich byla nejstarší, protože často vystupovala v roli hostitelky a v určitých případech je zmíněná jako první. (Jan 11:5) Nevíme, zda někdo z nich někdy vstoupil do manželství. Každopádně to ale byli Ježíšovi blízcí přátelé. Když Ježíš sloužil v Judeji, kde se setkával se silným odporem a nepřátelstvím, jejich dům mu skýtal příjemné zázemí. Určitě si vážil toho, že si u nich mohl pokaždé odpočinout a načerpat sílu.

5., 6. (a) Proč měla Marta plné ruce práce? (b) Co udělala po Ježíšově příchodu Marie?

⁵ Příjemná atmosféra a pohostinnost této rodiny byly jistě z velké části zásluhou Marty. Tato pracovitá žena byla snad pořád v jednom kole. A ani teď, když k nim zavítal Ježíš, tomu nebylo jinak. Pro svého význačného hosta i pro jeho společníky, kteří ho možná doprovázeli, naplánovala hostinu s mnoha chody. Na pohostinnost se tehdy kladl velký důraz. Když přišel host, byl přivítán polibkem a někdo z domácnosti mu zul sandály, umyl nohy a potřel hlavu příjemným vonným olejem. (Přečti Lukáše 7:44–47.) Stravě a ubytování se věnovala maximální pozornost.

⁶ Marta a Marie měly s přípravami na Ježíšovu návštěvu hodně práce. Marie, která bývá považovaná za vnímavější a přemýšlivější, své sestře zpočátku určitě pomáhala. Po Ježíšově příchodu se to ale změnilo. Ježíš chtěl tuto příležitost využít k tomu, aby všechny přítomné duchovně obohatil. Na rozdíl od náboženských vůdců té doby měl k ženám úctu a rád je učil o Božím království, hlavním námětu své služby. Marie byla jeho návštěvou nadšená, sedla si mu k nohám a hltala každé jeho slovo.

7., 8. Proč byla Marta čím dál nervóznější a jak své pocity nakonec vyjádřila?

⁷ Jistě si umíš představit, že to v Martě začalo vřít. Chtěla připravit mnoho chodů a zajistit pro hosty spoustu věcí, a tak byla stále nervóznější a úzkostlivější. Zatímco ona pobíhala sem a tam, její sestra jen seděla a s ničím jí nepomáhala. Začala se snad Marta mračit a občas si povzdychla? Nebylo by se čemu divit. Sama tu práci přece nemohla zvládnout!

⁸ Nakonec už nedokázala své pocity potlačovat. Skočila  Ježíšovi do řeči a vyhrkla: „Pane, nevadí ti, že mě má sestra nechala samotnou obsluhovat? Pověz jí tedy, aby mi pomáhala.“ (Luk. 10:40) To byla silná slova. Některé překlady formulují začátek její otázky například takto: „Pane, tebe nezajímá . . .?“ Ježíše vlastně požádala, aby Marii napomenul a řekl jí, ať jde zase něco dělat.

9., 10. (a) Co Ježíš řekl Martě? (b) Jak víme, že Ježíš nepokáral Martu kvůli tomu, že přípravě jídla věnovala hodně času a úsilí?

⁹ To, co Ježíš Martě odpověděl, ji asi překvapilo, podobně jako později mnohé čtenáře Bible. Laskavě jí řekl: „Marto, Marto, jsi úzkostlivá a rozrušuješ se mnoha věcmi. Potřebných věcí je však jen několik nebo pouze jedna. Marie, ta si vyvolila dobrý podíl a nebude jí odňat.“ (Luk. 10:41, 42) Co tím Ježíš myslel? Chtěl snad říct, že Martu zajímají jen hmotné věci? Pokáral ji kvůli tomu, že přípravě jídla věnovala tolik času a úsilí?

¹⁰ Určitě ne. Dobře věděl, že Marta má čisté pohnutky a že to dělá z lásky. Zároveň si nemyslel, že je samo o sobě špatné někoho velkoryse pohostit. Když pro něj nějakou dobu předtím Matouš uspořádal „velkou hostinu na přivítanou“, rád se jí zúčastnil. (Luk. 5:29) Hlavním problémem nebylo jídlo, které Marta připravovala, ale to, čemu dala v tu chvíli přednost. Byla tak zaměřená na přípravu bohaté hostiny, že si neuvědomila, na čem záleží nejvíc. Co to bylo?

11., 12. Jak Ježíš Martu napomenul?

¹¹ Ježíš, jediný zplozený Syn Jehovy, přišel k nim domů, aby je učil o pravdě. Ani vynikající jídlo a veškeré přípravy nemohly být důležitější. Ježíšovi bylo určitě líto, že Marta přichází o výjimečnou příležitost prohloubit svou víru, ale do ničeho ji nenutil. * Když po něm ale chtěla, aby přiměl Marii jednat stejně, nemohl to jen tak přejít.

¹² Jemně tedy Martu napomenul. Dvakrát vlídně vyslovil její jméno, aby zmírnil její rozladění, a pak ji ujistil, že nemusí být úzkostlivá a rozrušovat se mnoha věcmi. Stačilo by prosté  jídlo o jednom nebo dvou chodech, zvlášť když se nabízela duchovní hostina. Ježíš Marii v žádném případě nechtěl odepřít „dobrý podíl“, který si vybrala, když se rozhodla naslouchat jeho slovům.

13. Jaké poučení pro nás vyplývá z Ježíšových slov?

¹³ Tato událost je velmi poučná. Nikdy nesmíme připustit, aby nám něco bránilo v uspokojování našich „duchovních potřeb“. (Mat. 5:3) Určitě chceme Martu napodobovat v její štědrosti a pracovitosti, ale nikdy nechceme být tak úzkostliví a rozrušovat se méně podstatnými věcmi, že bychom si to nejdůležitější nechali ujít. Hlavním důvodem, proč se scházíme  se svými spoluvěřícími, není to, abychom druhé hostili nákladnými jídly nebo se sami nechali hostit. Především se chceme vzájemně povzbuzovat a předávat si duchovní dary. (Přečti Římanům 1:11, 12.) A k tomu úplně postačí i obyčejné jídlo.

14. Jak víme, že Marta Ježíšovu radu přijala?

¹⁴ Přijala Marta Ježíšovo mírné napomenutí a poučila se z něj? Bezpochyby ano. V úvodu dramatické zprávy o Lazarově vzkříšení apoštol Jan říká: „Ježíš miloval Martu a její sestru a Lazara.“ (Jan 11:5) Od Ježíšovy návštěvy v Betanii uběhlo několik měsíců. Je zřejmé, že Marta se neurazila ani se na Ježíše nezlobila kvůli tomu, že jí dal radu. Vzala si ji k srdci. I v tomto ohledu nám dala vynikající příklad víry. Kdo z nás občas nepotřebuje nějaké usměrnění?

15., 16. (a) Co asi Marta dělala, když Lazar onemocněl? (b) Kdy se naděje Marty a Marie rozplynuly?

¹⁵ Když Lazar onemocněl, Marta se mu určitě plně věnovala. Ze všech sil se snažila zmírnit jeho bolest a pomoci mu, aby se uzdravil. Lazarovi ale bylo stále hůř. Jeho sestry o něj nepřetržitě pečovaly. Jak často se asi Marta dívala do jeho vyčerpané tváře a připomínala si všechna ta léta, která spolu strávili, a radosti i trápení, které sdíleli!

¹⁶ Když už to vypadalo, že Lazarovi není pomoci, Marta a Marie poslaly zprávu Ježíšovi. Kázal zrovna v oblasti vzdálené asi dva dny cesty. Jejich vzkaz byl jednoduchý: „Pane, podívej se, ten, ke kterému máš náklonnost, je nemocný.“ (Jan 11:1, 3) Věděly, že Ježíš jejich bratra miluje, a věřily, že pro něj udělá, co bude v jeho silách. Upnuly se snad k tomu, že Ježíš přijde dřív, než bude příliš pozdě? Pokud ano, jejich naděje se rozplynuly. Lazar zemřel.

17. Co Martě nešlo do hlavy a jak reagovala, když se dozvěděla, že se Ježíš blíží k Betanii?

¹⁷ Marta a Marie svého bratra oplakávaly a společně připravovaly jeho pohřeb. Také přijímaly mnoho smutečních hostů z Betanie a okolí. Čas plynul, ale po Ježíšovi nebylo vidu ani slechu. Martě to asi nešlo do hlavy. Konečně, čtyři dny po Lazarově smrti, se dozvěděla, že se Ježíš blíží k městu. I v této těžké chvíli se projevila jako žena činu. Sebrala se, a aniž  Marii cokoli řekla, pospíchala Ježíšovi naproti. (Přečti Jana 11:18–20.)

18., 19. Jakou naději vyjádřila Marta a proč byla její víra tak mimořádná?

¹⁸ Jakmile Marta svého Pána zahlédla, vyjádřila slovy to, co ji i Marii trápilo už několik dní: „Pane, kdybys byl zde, můj bratr by byl nezemřel.“ To neznamenalo, že Marta ztratila naději a víru. Dodala totiž: „A přesto nyní vím, že ti Bůh dá všechno, oč Boha poprosíš.“ Ježíš reagoval slovy, kterými její víru ještě posílil: „Tvůj bratr vstane.“ (Jan 11:21–23)

¹⁹ Marta si myslela, že mluví o vzkříšení, ke kterému dojde v budoucnosti, a proto odpověděla: „Vím, že vstane při vzkříšení v posledním dnu.“ (Jan 11:24) Její víra ve vzkříšení byla mimořádná. Přestože je tato nauka zapsaná v inspirovaném Písmu, někteří židovští náboženští vůdci, takzvaní saduceové,  ji popírali. (Dan. 12:13; Mar. 12:18) Marta věděla, že Ježíš o této naději učí, a že už dokonce některé lidi vzkřísil, ačkoli nikdo z nich nebyl mrtvý tak dlouho jako Lazar. Nemohla ale tušit, co bude následovat.

20. Co znamená Ježíšův výrok u Jana 11:25–27 a jak Marta reagovala?

²⁰ Ježíš pak pronesl nezapomenutelný výrok: „Já jsem vzkříšení a život.“ Jehova Bůh totiž svého Syna pověřil, aby v budoucnu křísil lidi v celosvětovém měřítku. Ježíš se Marty zeptal: „Věříš tomu?“ Její odpověď je uvedená na začátku této kapitoly. Marta věřila, že Ježíš je Kristus neboli Mesiáš, že je Synem Jehovy Boha a že jeho příchod na zem předpověděli proroci. (Jan 5:28, 29; přečti Jana 11:25–27)

21., 22. (a) Jak dal Ježíš najevo, že soucítí s truchlícími? (b) Popiš, jak proběhlo Lazarovo vzkříšení.

²¹ Váží si Jehova Bůh a Ježíš Kristus toho, když projevujeme víru, jakou měla Marta? Události, které se jí odehrály přímo před očima, poskytují jednoznačnou odpověď. Marta spěchala, aby přivedla svou sestru. Když pak Ježíš s Marií a s dalšími truchlícími mluvil, Marta si všimla, že byl hluboce zarmoucený. Viděla, jak se mu oči zalévají slzami. Ježíš neskrýval svůj žal nad tím, jakou bolest lidem působí smrt. Potom Marta uslyšela, jak přikazuje, aby odvalili kámen, který byl před hrobkou jejího bratra. (Jan 11:28–39)

²² Byla to praktická žena, a tak namítla, že teď, čtyři dny po Lazarově smrti, už jeho tělo jistě zapáchá. Ježíš jí připomněl: „Nepověděl jsem ti, že uvidíš Boží slávu, jestliže uvěříš?“ Ona uvěřila a díky tomu slávu Jehovy Boha skutečně uviděla. V tu chvíli a na tom místě dal Jehova svému Synu potřebnou moc, aby Lazara vzkřísil! Další okamžiky se Martě určitě nesmazatelně vryly do paměti. Nejdřív Ježíš přikázal: „Lazare, pojď ven!“ Pak byly z hrobky slyšet nějaké zvuky a pomalé kroky. Lazar ovázaný obinadly se náhle objevil u vchodu do jeskyně. Ježíš řekl: „Rozvažte ho a ať jde.“ Asi si dokážeš představit, že Marta s Marií byly radostí bez sebe a padly Lazarovi do náruče. (Přečti Jana 11:40–44.) Zármutek, který Martu tížil, byl ten tam.

23. Co pro tebe Jehova a Ježíš chtějí udělat a co to od tebe vyžaduje?

²³ Tato zpráva ukazuje, že vzkříšení mrtvých není jen toužebným přáním. Je to povzbuzující biblická nauka, jejíž pravdivost  dokládají historické skutečnosti. (Job 14:14, 15) Jehova a jeho Syn s potěšením odměňují ty, kdo podobně jako Marta, Marie a Lazar projevují pevnou víru. Pokud si takovou víru vybuduješ, získáš odměnu i ty.

24. V jaké souvislosti se Bible o Martě zmiňuje naposledy?

²⁴ Pak už se v Bibli píše o Martě jen jednou. Bylo to na začátku posledního týdne Ježíšova života na zemi. Ježíš si dobře uvědomoval, jaké utrpení ho čeká, a znovu se vydal ke svým přátelům do Betanie. Odtud pak chodil do Jeruzaléma vzdáleného asi tři kilometry. Ve zprávě o tom, jak byl Ježíš s Lazarem na večeři v domě Šimona, kterého zřejmě uzdravil z malomocenství, čteme: „Marta jim sloužila.“ (Jan 12:2)

25. Proč jsou sestry, které jednají jako Marta, pro dnešní sbory požehnáním?

²⁵ Co jiného by tato pracovitá žena mohla dělat? Když se s ní na stránkách Bible setkáváme poprvé, pracuje, a když ji opouštíme, zase pracuje. I tentokrát se ze všech sil stará o potřeby lidí, kteří jsou kolem ní. Pro každý křesťanský sbor je požehnáním, když v něm jsou ženy jako Marta. Takové statečné a štědré sestry projevují svou víru tím, že se namáhají ve prospěch druhých. Jednala tak Marta i nadále? Není důvod o tom pochybovat. Mohlo jí to pomoci, aby obstála ve zkouškách, které ji později čekaly.

26. V čem Martě pomohla její víra?

²⁶ Pokrytci, kteří se chystali zabít Ježíše, byli rozhodnutí usmrtit i Lazara, protože na základě jeho vzkříšení mnoho lidí uvěřilo. (Přečti Jana 12:9–11.) Několik dní po hostině u Šimona se Marta navíc musela vyrovnat s krutou smrtí svého milovaného Pána. A smrt samozřejmě nakonec přerušila pouta lásky i mezi Martou a jejími sourozenci. Nevíme, jak a kdy se to stalo, ale můžeme si být jistí, že drahocenná víra, kterou Marta měla, jí pomohla vytrvat až do konce. Její víru bychom rozhodně měli napodobovat.