1., 2. Jak se svět změnil od chvíle, kdy Noe vyšel z archy, a jak to působilo na Abrahama?

ABRAHAM zvedne hlavu a zadívá se na zikkurat, který se tyčí nad jeho domovským městem Ur. * Zaznívá odtamtud křik a k obloze stoupá dým. Kněží znovu přinášejí oběti měsíčnímu bohu. Abraham znechuceně odvrací hlavu a vraští obočí. Cestou domů prochází ulicemi plnými lidí a přemýšlí o modlářství, kterým je Ur tak prosáklý. Od doby Noema se falešné uctívání znovu rozšířilo jako sněť.

² Noe zemřel jen dva roky před tím, než se Abraham narodil. Když Noe s rodinou vyšel po potopě z archy, přinesl oběť Jehovovi a ten způsobil, že se na nebi objevila duha. (1. Mojž. 8:20; 9:12–14) Tenkrát existovalo pouze pravé náboženství. Nyní na zemi žila už desátá generace od Noema a čisté uctívání bylo vzácností. Drtivá většina lidí uctívala falešné bohy. To platilo také o Abrahamovu otci Terachovi, který možná modly i vyráběl. (Jozue 24:2)

3. Jakou vlastností Abraham vynikal a o čem budeme uvažovat v této kapitole?

³ Abraham byl ale jiný. Od svých současníků se v průběhu let čím dál víc odlišoval svou vírou. Apoštol Pavel ho později pod inspirací nazval „otcem všech těch, kdo mají víru“. (Přečti Římanům 4:11.) Podívejme se, díky čemu se Abraham stal tak výjimečným mužem a jak můžeme svou víru prohlubovat.

4., 5. Od koho se Abraham mohl dozvědět o Jehovovi a proč by to bylo možné?

⁴ Jak se Abraham dozvěděl o Jehovovi? Víme, že na zemi tehdy žili jeho věrní služebníci. Jedním z nich byl Sem. I když nebyl nejstarším ze tří Noemových synů, v Bibli se často uvádí jako první. Důvodem bylo pravděpodobně to, že měl neobyčejnou víru. * Nějakou dobu po potopě Noe řekl o Jehovovi, že je „Semův Bůh“. (1. Mojž. 9:26) Sem si vážil toho, že mohl být Jehovovým ctitelem.

⁵ Znal Abraham Sema osobně? Pokud ano, zkus si představit, jak musel být jako malý chlapec nadšený, že si může povídat s příbuzným, který byl svědkem mnoha významných událostí a kterému je už přes čtyři sta let. Sem zažil zkažené poměry před potopou, přežil vykonání Božího rozsudku, viděl, jak vznikaly první národy a přibývalo lidí na zemi, a mohl vyprávět i o temných dnech za Nimrodovy vzpoury v Bábelu. Věrně sloužil Jehovovi a do této vzpoury se nezapojil. Když Jehova zmátl jazyk stavitelům věže, Sem s rodinou dál mluvili jazykem, který používali Noe i první lidská dvojice. K Semově rodině patřil také Abraham. Nepochybně k Semovi už od dětství vzhlížel. Sem navíc zemřel až na sklonku Abrahamova života. Abraham se tedy o Jehovovi mohl dozvědět právě od něj.

6. (a) Z čeho je vidět, že si Abraham vzal k srdci poučení spojené s potopou? (b) Jaký život vedli Abraham se Sárou?

⁶ Ať už to bylo jakkoli, poučení spojené s potopou si Abraham vzal k srdci. Podobně jako Noe se snažil chodit s Bohem. Nezapletl se do modlářství a tím se odlišoval od ostatních obyvatel Uru, a možná i od svých blízkých příbuzných. Našel si také skvělou životní partnerku. Jeho manželka Sára byla nejen velmi krásná, ale vyznačovala se i mimořádnou vírou v Jehovu. *  Přestože neměli děti, jistě jim dělalo radost, že mohli Jehovovi společně sloužit. Také vychovávali Abrahamova osiřelého synovce Lota.

7. Jak Ježíšovi následovníci napodobují Abrahama?

⁷ Co se můžeme naučit z toho, že Abraham se Sárou nikdy nevyměnili uctívání Jehovy za modlářství provozované v Uru a nebáli se lišit od svého okolí? Pokud si chceme vybudovat pevnou víru, musíme jejich postoj napodobovat. Ani my nesmíme mít strach se odlišovat. Ježíš řekl, že jeho následovníci nebudou částí světa, a že je proto svět bude nenávidět. (Přečti Jana 15:19.) Pokud tě trápí, že tě kvůli rozhodnutí sloužit Jehovovi zavrhla rodina nebo lidé z okolí, nejsi sám. Zařadil ses do dobré společnosti – chodíš s Bohem stejně jako kdysi Abraham a Sára.

8., 9. (a) Jaký nezapomenutelný zážitek měl Abraham? (b) Proč se Jehova Abrahamovi objevil?

⁸ Jednoho dne Abraham zažil něco zcela mimořádného. Objevil se mu „Bůh slávy“. (Přečti Skutky 7:2, 3.) Bible nám o tom neposkytuje mnoho podrobností. Je ale možné, že prostřednictvím anděla Abraham spatřil záblesk velkolepé slávy Svrchovaného panovníka celého vesmíru. Jak na něj asi zapůsobil ten propastný rozdíl mezi živým Bohem a neživými modlami, které uctívali ostatní lidé?

⁹ Proč se Jehova Abrahamovi objevil? Oznámil mu: „Vyjdi ze své země a od svých příbuzných a pojď do země, kterou ti ukážu.“ Jehova neřekl, o jakou zemi se jedná, pouze prohlásil, že ji Abrahamovi ukáže. Abraham ale nejdřív musel opustit své domovské město a své příbuzné. V tehdejší společnosti měla rodina velmi důležité místo. Pokud musel muž opustit své příbuzné a odstěhovat se někam daleko, považoval to za ránu osudu, a pro některé to bylo dokonce horší než smrt.

10. Proč muselo být pro Abrahama a Sáru náročné opustit dům v Uru?

¹⁰ Opustit rodnou zem znamenalo mnohého se vzdát. Starověký Ur bylo rušné a prosperující město. (Viz rámeček „ Město, které Abraham se Sárou opustili“.) Vykopávky odhalily, že tam lidé žili ve velmi pohodlných domech. Některé měly přes  deset místností pro členy rodiny a služebnictvo. Uprostřed domu bývalo dlážděné nádvoří. K běžnému vybavení patřila tekoucí voda, záchody a kanalizace. Abraham a Sára už navíc nebyli nejmladší, jemu bylo přes 70 a jí přes 60 let. Abraham si stejně jako každý jiný manžel jistě přál, aby Sára měla určité pohodlí a nic jí nescházelo. Představ si, jak si povídají o svém novém úkolu a probírají otázky a obavy s ním spojené. Abraham musel být velmi rád, že ho Sára podporuje. Byla ochotná vzdát se veškerého pohodlí podobně jako on.

11., 12. (a) Co bylo nutné před odchodem z Uru rozhodnout a připravit? (b) Jak si představuješ to ráno, kdy se Abrahamova karavana vydala na cestu?

¹¹ Na Abrahama se Sárou teď čekala spousta práce. Museli přichystat potřebné věci a všechno dobře zorganizovat. Co si na cestu do neznáma vezmou? Čeho se vzdají? Důležitější než majetek ale byli lidé. Co bude s letitým Terachem? Rozhodli se, že ho vezmou s sebou. Zdá se, že s tím ochotně souhlasil, protože biblická zpráva říká, že to byl on, kdo celou rodinu vyvedl z Uru. Dá se předpokládat, že s uctíváním falešných bohů už přestal. Z Uru s nimi měl odejít i Abrahamův synovec Lot. (1. Mojž. 11:31)

¹² Pak nastal ten dlouho očekávaný den. Představ si karavanu shromážděnou za městskými zdmi u vodního příkopu. Náklad už je naložený na velbloudech a oslech, stáda zvířat jsou přichystaná k odchodu a rodina i služebnictvo zaujali svá místa. * Atmosféra je plná očekávání. Všichni upírají oči na Abrahama a čekají na signál k odchodu. Konečně nadchází ta chvíle – vydávají se na cestu a Ur nechávají navždy za sebou.

13. Jak dnes mnozí Jehovovi služebníci napodobují postoj Abrahama a Sáry?

¹³ Dnes se mnozí Jehovovi služebníci stěhují do míst, kde není dostatek kazatelů Království. Někteří se učí cizí jazyk a jiní zase zkoušejí odvětví služby, které jim není úplně vlastní. S takovými rozhodnutími jsou většinou spojené oběti, například ochota vzdát se určitého pohodlí. Tito křesťané svým postojem napodobují Abrahama a Sáru, a my bychom si jich za to měli vážit. Pokud svou víru projevujeme skutky, můžeme si být  jistí, že nám Jehova dá mnohem víc, než my dáváme jemu. Každého, kdo má pevnou víru, bohatě odmění. (Hebr. 6:10; 11:6) Jak to bylo v případě Abrahama?

14., 15. Jak asi probíhala cesta z Uru do Charanu a proč se možná Abraham rozhodl v Charanu na čas usadit?

¹⁴ Členové karavany si na cestování po čase zvykli. Představ si, jak Abraham a Sára chvíli jedou na nějakém zvířeti a pak zase jdou kousek pěšky. Jejich hlasy se mísí s cinkáním zvonečků na postrojích zvířat. Nakonec i ti nejméně zkušení členové karavany umí postavit a strhnout stany. Také pomáhají Terachovi, aby se mohl pohodlně vézt na velbloudu nebo oslu. Ubíhají dny a týdny a karavana míří dál na severozápad podél Eufratu.

¹⁵ Po asi 960 kilometrech dorazila do Charanu. Toto prosperující město plné domů s kupolovitými střechami leželo na křižovatce obchodních cest mezi východem a západem. Abrahamova rodina se tam na nějaký čas usadila, možná kvůli  tomu, že Terach už neměl dost sil, aby mohl v cestě pokračovat.

16., 17. (a) Jaká smlouva Abrahama naplnila radostí? (b) Jak Jehova Abrahamovi v Charanu požehnal?

¹⁶ Po nějaké době Terach ve věku 205 let zemřel. (1. Mojž. 11:32) Abraham mohl po jeho smrti načerpat útěchu z toho, že k němu Bůh znovu promluvil. Zopakoval mu pokyn, který mu dal v Uru, a sdělil mu další podrobnosti o svém slibu. Z Abrahama se měl stát „velký národ“ a jeho prostřednictvím měly získat požehnání všechny rodiny na zemi. (Přečti 1. Mojžíšovu 12:2, 3.) Smlouva mezi ním a Bohem ho musela naplnit obrovskou radostí. Uvědomil si, že je čas opět se vydat na cestu.

¹⁷ Tentokrát ale věcí k balení přibylo, protože Jehova Abrahamovi během pobytu v Charanu požehnal. Zpráva říká, že vzal „všechno zboží, které si nashromáždili, a duše, které získali v Charanu“. (1. Mojž. 12:5) Z Abrahama se měl stát velký národ, a proto potřeboval hmotné prostředky a služebnictvo. Ne vždy Jehova svým služebníkům žehná bohatstvím, ale pokaždé jim dá všechno, co potřebují k vykonání jeho vůle. A tak se Abraham s novým odhodláním znovu vydal do neznáma.

18. (a) Kdy došlo ke klíčové události v dějinách Božího lidu? (b) Jaké další události se v pozdějších staletích odehrály 14. nisanu? (Viz rámeček „ Klíčové datum v biblických dějinách“.)

¹⁸ Několik dní cesty od Charanu ležel Karkemiš, kde karavany většinou překračovaly Eufrat. A možná právě na tomto místě došlo ke klíčové události v dějinách Božího lidu. Podle všeho Abraham převedl svou karavanu přes řeku roku 1943 př. n. l., 14. dne měsíce později pojmenovaného nisan. (2. Mojž. 12:40–43) Směrem na jih se rozkládala země, kterou chtěl Jehova Abrahamovi ukázat. V ten den začala platit smlouva, kterou s Abrahamem uzavřel.

19. Co obsahoval Jehovův slib Abrahamovi a co mu to možná připomnělo?

 ¹⁹ Karavana mířila na jih a zastavila se poblíž velkých stromů More u Šekemu. Tam Jehova s Abrahamem mluvil znovu. Jeho slib tentokrát obsahoval zmínku o Abrahamovu semeni neboli potomstvu, které tu zemi získá. Vzpomněl si Abraham na proroctví, které Jehova kdysi pronesl v Edenu? Snad. I v něm se totiž mluvilo o semeni, které jednou osvobodí celé lidstvo. (1. Mojž. 3:15; 12:7) Abraham si možná začal uvědomovat, že je součástí velkolepého záměru, který má Bůh s lidstvem.

20. Jak dával Abraham najevo, že si váží slibu, který od Jehovy dostal?

²⁰ Abraham si velmi vážil slibu, který od Jehovy dostal. Při procházení zemí sice musel být obezřetný, protože tam stále bydleli Kananejci, ale přesto na různých místech stavěl oltáře Jehovovi. První postavil blízko velkých stromů More a další nedaleko Betelu. Začal vzývat Jehovovo jméno, což asi znamenalo, že mu ze srdce děkoval za nádhernou budoucnost, která ležela před jeho potomky. Také to mohlo znamenat, že kázal Kananejcům. (Přečti 1. Mojžíšovu 12:7, 8.) Abrahama však čekaly obtížné situace, které měly jeho víru dál prověřit. Jednal moudře a neohlížel se za tím, co v Uru zanechal. V Hebrejcům 11:10 se o něm píše: „Očekával totiž město, které má skutečné základy a jehož stavitelem a původcem je Bůh.“

21. Co v porovnání s Abrahamem víme o Božím království a k čemu tě to podněcuje?

²¹ O tomto obrazném městě – Božím království – dnes víme mnohem víc než Abraham. Dozvěděli jsme se, že už vládne v nebi a brzy ukončí současný systém věcí. Také víme, že jeho králem je slíbené semeno, Ježíš Kristus. Bude úžasné žít v době, kdy Jehova Abrahama vzkřísí a on plně porozumí jeho záměru. Chceš zažít splnění Jehovových slibů? Potom se snaž Abrahamovu víru za všech okolností napodobovat. Žij obětavě, ochotně Jehovu poslouchej a buď vděčný za výsady, které od něj máš. Abraham, otec „všech těch, kdo mají víru“, se pak stane i tvým otcem.