Zdravotní problémy mají nejrůznější podobu.

•   Některé příznaky nemocí jsou zjevné na první pohled, jiné ne.

•   Některé zdravotní problémy přijdou a zase odejdou, jiné se zabydlí natrvalo a ztrpčují člověku život každý den.

•   Některé nemoci se dají vyléčit nebo aspoň udržovat pod kontrolou, ale jiné jsou degenerativní, takže můžou dokonce ohrozit život.

 Nic z toho se nevyhýbá ani mladým lidem. V tomto článku se seznámíš se čtyřmi z nich. Pokud trpíš nějakou nemocí i ty, možná tě potěší, když si jejich příběh přečteš.

•  GUÉNAELLE

•  ZACHARY

•  ANAÏS

•  JULIANA

 Nejtěžší je pro mě smířit se s tím, že mám určitá omezení. Chci dělat spoustu věcí, ale každý den se musím přizpůsobit tomu, jak mi je.

 Trpím poruchou, která brání mozku předávat informace do těla. Různé části mého těla – od hlavy po prsty na nohou – se občas začnou třást nebo s nimi nemůžu hýbat. Je pro mě těžké zvládat i jednoduché věci, třeba chodit, mluvit, číst, psát a rozumět druhým, když něco říkají. Když je mi hodně zle, starší ze sboru se se mnou modlí. Jsem hned klidnější.

 Ať prožívám jakoukoli zkoušku, vnímám, že Bůh Jehova mě podporuje. Nechci, aby mi nemoc bránila sloužit mu naplno. Nejdůležitější pro mě je pomáhat druhým, aby poznali biblický slib, že Jehova brzo obnoví na zemi ráj, kde už nikdo nebude trpět. (Zjevení 21:1–4)

 K zamyšlení: Jakými způsoby můžeš podobně jako Guénaelle projevovat druhým soucit? (1. Korinťanům 10:24)

 Když mi bylo 16, doktoři přišli na to, že mám zhoubné nádory na mozku. Řekli mi, že mi zbývá jenom osm měsíců života. O život bojuju v podstatě odmalička.

 Kvůli nádorům mám ochrnutou pravou polovinu těla. Nemůžu chodit, a tak vždycky musí být někdo doma, aby mi pomohl.

 Jak se můj stav zhoršuje, je pro mě čím dál těžší srozumitelně komunikovat. Byl jsem plný života a bavilo mě vodní lyžování, basketbal a volejbal. Jsem svědek Jehovův a rád jsem s druhými mluvil o Bibli. Myslím, že většina lidí vůbec nechápe, jaké to je, když člověk nemůže dělat věci, které dělal tak rád.

 Povzbuzují mě slova z Izajáše 57:15, protože je tam ujištění, že Bůh Jehova je připravený pomáhat „zdrceným ... na duchu“ a že se o mě zajímá. A u Izajáše 35:6 je Jehovův slib, že jednou budu zase chodit a budu mu sloužit úplně zdravý.

 I když je pro mě někdy hodně těžké svou situaci zvládat, vím, že Jehova mě podporuje. Díky modlitbě mám vždycky někoho, kdo mi naslouchá, když je mi těžko nebo se bojím o život. Nic mě nemůže oddělit od Jehovovy lásky. (Římanům 8:39)

 Zachary zemřel v 18 letech, dva měsíce potom, co s ním byl veden tento rozhovor. Až do konce pevně věřil Božímu slibu, že v ráji na zemi budou lidé vzkříšeni.

 K zamyšlení: Jak i tobě může modlitba pomoct, abys Jehovovi zůstal nablízku?

 Pár dní potom, co jsem se narodila, jsem měla krvácení do mozku. Kvůli tomu jsem tělesně postižená. Mám problémy hlavně s nohama.

 Dokážu ujít krátkou vzdálenost s chodítkem, ale většinou potřebuju invalidní vozík. Taky mívám křeče, takže je pro mě těžké dělat úkony, které vyžadují cit v rukách, třeba psát.

 Kromě toho všeho je pro mě náročná i samotná léčba. Už odmalička jezdím několikrát týdně na rehabilitace. V pěti letech jsem měla první velkou operaci a od té doby ještě tři další. Poslední dvě jsem nesla těžce, protože jsem byla pokaždé tři měsíce mimo domov, dokud jsem se nezotavila.

 Hodně mi pomáhá rodina. Společně se smějeme, a to mě často pozvedne, když jsem na dně. Maminka a moje sestry se starají o to, abych dobře vypadala, protože to sama nezvládám. Je mi líto, že nemůžu nosit vysoké podpatky. Jednou se mi to ale podařilo – jako malá jsem si boty obula na ruce a lezla po zemi. Dost jsme se u toho nasmáli.

 Snažím se dělat, co můžu, aby mě moje situace nepřemohla. Učím se cizí jazyky. Protože nemůžu surfovat ani jezdit na snowboardu, chodím aspoň plavat. Jsem svědek Jehovův a ráda mluvím o své víře s druhými. Mám pocit, že lidé mi pozorně naslouchají.

 Rodiče mi už jako malé holčičce říkali, že moje nemoc je pouze dočasná. Od té doby jsem získala vlastní víru v Jehovu a jeho slib, že odstraní veškeré trápení, i to moje. To mi dává sílu bojovat dál. (Zjevení 21:3, 4)

 K zamyšlení: Co můžeš udělat pro to, aby ani tebe zdravotní problémy nepřemohly?

 Mám bolestivou autoimunitní poruchu, která může postihnout srdce, plíce a krev. Už mi zasáhla ledviny.

 Bylo mi deset, když doktoři zjistili, že mám lupus. Kvůli tomu mívám bolesti a výkyvy nálad a jsem často unavená. Občas cítím, že jsem k ničemu.

 Když mi bylo třináct, zazvonila u nás jedna žena od svědků Jehovových. Přečetla mi Izajáše 41:10, kde Jehova říká: „Neboj se, vždyť jsem s tebou. ... Skutečně tě budu pevně držet svou pravicí spravedlnosti.“ Potom jsem se svědky Jehovovými začala studovat Bibli. Dnes, asi o osm let později, sloužím Bohu z celého srdce a v žádném případě nechci připustit, aby nemoc ovládala můj život. Cítím, že Jehova mi dává „moc, která je nad to, co je normální“, a díky tomu jsem pozitivní. (2. Korinťanům 4:7)

 K zamyšlení: Jak ti může Izajáš 41:10 pomoct zůstat pozitivní, podobně jako pomáhá Julianě?