V neděli 31. března 2024 zemřela ve věku 98 let sestra Hermine Schmidtová. Byla poslední ze svědků Jehovových, o kterých víme, že za svoji víru trpěli v nacistickém koncentračním táboře.

Hermine se narodila 13. listopadu 1925 ve městě Gdaňsk, které je dnes součástí Polska. Její rodiče Oskar a Frieda Koschmiederovi byli svědkové Jehovovi. Svojí dceři vštípili silnou víru a důvěru v Boha. Když v roce 1939 Gdaňsk obsadili nacisté, začalo tím období intenzivního pronásledování svědků Jehovových. Hermine se v té době zasvětila Jehovovi a 2. května 1942 se v 16 letech dala pokřtít.

V červnu následujícího roku, když jí bylo 17, ji nacisté zatkli a nějakou dobu věznili. V dubnu 1944 ji zatkli znovu a tentokrát poslali do koncentračního tábora Stutthof. Když na to hrozné období Hermine vzpomínala, řekla: „Smířit se s tím, co se dělo, není lehké. Ponižovali nás a hodně nám ubližovali. Gestapo zkoušelo všechno možné, aby mě zlomili. Nenarodila jsem se jako hrdinka. Byla jsem obyčejné děvče. Ani trochu jsem ale nepochybovala, co musím dělat. Šlo o moji věrnost Bohu a moje odhodlání jednat tak, jak mi říkalo svědomí. Když se jím řídíte, odmění vás pokojem – cítíte vnitřní klid a máte dobrý vztah s Bohem.“

O rok později, v dubnu 1945, postupovala k táboru Stutthof ruská armáda. Dozorci SS nechtěli, aby vězně osvobodila, a tak hodně z nich přinutili nastoupit na lodě a na moři je pak opustili. Hermine byla ale nakonec spolu s dalšími 370 vězni zachráněna, když jejich loď odtáhli v květnu 1945 k dánskému ostrovu Møn. Krátce nato se znovu setkala se svými rodiči.

V roce 1947 se Hermine vdala za Horsta Schmidta. Horst odmítl nastoupit do armády a v době, kdy byla činnost svědků Jehovových zakázaná, sloužil jako kurýr s biblickými publikacemi. Kvůli tomu ho soudili, dostal trest smrti a umístili ho do věznice Brandenburg-Görden. Tahle věznice byla 27. dubna 1945 osvobozena, krátce předtím, než měl být Horst popraven. S Hermine byli manželé skoro 63 let. V roce 2010 Horst zemřel.

Schmidtovi spoustu let při různých příležitostech vyprávěli o tom, co prožili. Během interview v roce 1998 Hermine o svém životě, kdy věrně sloužila Bohu, řekla: „Nebyla to vůbec snadná cesta, ale byla nádherná. Za nic na světě bych ji neopustila.“

Za její věrnost i v takové zkoušce si jí moc vážíme a chceme napodobovat její víru. Přejeme si být jako ona – odvážní a aby bylo naše „srdce silné“, protože jsme si jistí, že „Jehova chrání [své] věrné“. (Žalm 31:23, 24)