TENTO poklad, ukrytý ve skalní štěrbině a zabalený v rákosovém koberci, byl objeven v březnu roku 1961. Skládal se z více než 400 předmětů, z nichž většina byla vyrobena z mědi. Byly mezi nimi koruny, žezla, nástroje, palcáty a další zbraně. Tento nález zajímá čtenáře Bible vzhledem k tomu, že už v 1. Mojžíšově 4:22 je zmínka o Tubal-kajinovi, který byl „[kovářem] všech druhů měděných a železných nástrojů“.

Ohledně původu tohoto pokladu zůstává mnoho otázek. Objev nicméně dokládá, že těžba, tavba a odlévání mědi byly v biblických zemích známé už ve velmi dávných dobách.

Když se Izraelité chystali vstoupit do Zaslíbené země, Mojžíš jim řekl, že z jejích hor budou „těžit měď“. (5. Mojžíšova 8:7–9) Archeologové objevili v Izraeli a Jordánsku četné lokality, kde se měď těžila a tavila, například ve Feinanu, Timně a Chirbet en-Nachasu. Co na těchto místech zjistili?

Krajina u Feinanu a Timny je posetá mělkými jámami, ze kterých se měď těžila po dobu nejméně 2 000 let. Ještě dnes zde návštěvníci mohou najít spoustu úlomků zeleně tečkovaných kamenů, které obsahují měď. Ve starověku lidé těžili měď z viditelných žil tak, že povrch skály otesávali pomocí kamenných nástrojů. Když byly povrchové zdroje vyčerpány, kopali pomocí kovových nástrojů hlouběji, zvětšovali jeskyně a vytvářeli hluboké šachty a štoly. Popis takové těžby je i v biblické knize Job. (Job 28:2–11) Byla to těžká fyzická práce, a proto Římané od 3. do 5. století n. l. posílali do dolů ve Feinanu nejhorší zločince i jiné vězně.

V Chirbet en-Nachasu (což znamená „měděné rozvaliny“) jsou obrovské hromady strusky a z toho vyplývá, že zde probíhala tavba mědi v průmyslovém měřítku. Odborníci jsou přesvědčeni, že ruda sem byla dovážena z blízkých dolů, jako byly ty ve Feinanu a Timně. Aby se z rudy vytavila měď, zvýšila se pomocí dmýchacích  trubic a šlapacích měchů teplota dřevěného uhlí na zhruba 1 200 stupňů Celsia a udržovala se osm až deset hodin. Obvykle bylo zapotřebí pět kilogramů rudy k získání jednoho kilogramu měděných ingotů, z nichž pak mohly být odlévány různé předměty.

Na hoře Sinaj dal Bůh Jehova pokyn, aby tento lesklý kov, který se v té oblasti těžil, byl použit na stavbu svatostánku. (2. Mojžíšova, 27. kapitola) Později byla měď použita i pro jeruzalémský chrám. Izraelité mohli mít určité znalosti o zpracování kovů už předtím, než přišli do Egypta, nebo je možná získali během svého pobytu tam. Každopádně v době exodu dokázali vytvořit litou sochu telete. Byli také schopni udělat mnoho měděných předmětů potřebných ke službě ve svatostánku, jako například velkou nádrž, hrnce, pánve, lopatky a vidličky. (2. Mojžíšova 32:4)

Později během putování pustinou v okolí Punonu (pravděpodobně dnešní Feinan), což je oblast bohatá na měď, si lid stěžoval na mannu a na nedostatek vody. Jehova na ně za trest poslal jedovaté hady a mnozí zemřeli. Poté co Izraelité činili pokání a Mojžíš se za ně přimluvil, Jehova mu dal pokyn, aby udělal měděného hada a umístil ho na vysokou tyč. Bible o tom říká: „Opravdu se stalo, že uštkl-li had muže, a ten se upřeně zahleděl na měděného hada, potom zůstal naživu.“ (4. Mojžíšova 21:4–10; 33:43)

Král Šalomoun použil značné množství mědi pro vybavení chrámu v Jeruzalémě. Velkou část této mědi získal jeho otec David při dobyvatelských taženích do Sýrie. (1. Paralipomenon 18:6–8) Měděné „lité moře“, tedy obrovská nádrž, kterou kněží používali k mytí, měla objem 66 000 litrů a mohla vážit až 27 tun. (1. Královská 7:23–26, 44–46) U vstupu do chrámu stály dva mohutné měděné sloupy, které měly výšku 8 metrů a jejichž hlavice byly vysoké 2,2 metru. Tyto sloupy měly průměr 1,7 metru, byly duté a jejich stěny byly silné 7,5 centimetru. (1. Královská 7:15, 16; 2. Paralipomenon 4:17) Pro vyrobení těchto věcí bylo jistě zapotřebí ohromné množství mědi.

V biblických dobách byla měď ve velké míře používána také v každodenním životě. V Bibli například čteme o měděných zbraních, okovech, hudebních nástrojích a dveřích. (1. Samuelova 17:5, 6; 2. Královská 25:7; 1. Paralipomenon 15:19; Žalm 107:16) Ježíš mluvil o mědi jako o platidle a apoštol Pavel se zmínil o „mědikovci Alexandrovi“. (Matouš 10:9; 2. Timoteovi 4:14)

Archeologové a historikové musí ještě vyřešit mnoho otázek týkajících se původu velkého množství měděných předmětů z biblických dob a také záhadu pokladu z Nachal Mišmaru. Faktem nicméně zůstává – a potvrzuje to i biblický záznam –, že země, kterou Izraelité zdědili, byla skutečně dobrou zemí, „z jejíchž hor [těžili] měď“. (5. Mojžíšova 8:7–9)