PODLE Mojžíšova zákona bylo v některých situacích správné, aby Židé přísahali. V Ježíšově době ale tento zvyk tak zevšedněl, že Židé stvrzovali přísahou v podstatě cokoli, co řekli. Dělali to proto, aby svým slovům dodali na věrohodnosti. Ježíš ale toto nesmyslné jednání dvakrát odsoudil. Učil: „Ať vaše slovo Ano znamená ano, vaše Ne ne.“ (Mat. 5:33–37; 23:16–22)

Theological Dictionary of the New Testament vysvětluje, že to, jak moc „se Židé snažili stvrdit všechny možné výroky přísahou“, se dá poznat z Talmudu. V některých jeho pasážích je detailně uvedeno, které přísahy by se měly považovat za závazné a které ne.

Ježíš nebyl jediný, kdo tento zlozvyk odsoudil. Například historik Flavius Josephus řekl o jedné židovské sektě: „Vyhýbají se přísahám a považují je za horší než křivopřísežnictví, protože říkají, že pokud někdo musí přísahat, aby mu druzí věřili, je ve skutečnosti lhář.“ Jedna ze židovských apokryfních knih známá jako Sírachovec neboli Eklesiastikus podobně uvádí: „Člověk, který skládá přísahu, je skrznaskrz prolhaný.“ (23:11) Lehkovážné přísahy Ježíš odsoudil. Pokud mluvíme vždycky pravdu, nemusíme přísahat, aby to našim slovům dodalo na věrohodnosti.