Všichni jsme potomci prvního člověka Adama, a tak vlastně patříme do jedné rodiny. Jako členové jedné rodiny bychom se měli mít rádi a navzájem se respektovat. Dnes to tak ale často není a to se našemu milujícímu Bohu nelíbí.

„Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.“ (3. MOJŽÍŠOVA 19:18)

„Milujte své nepřátele.“ (MATOUŠ 5:44)

Podívejte se, jak lásku popisuje Bůh ve svém Slově. Je to v 1. Korinťanům 13:4–7:

„Láska je trpělivá a laskavá.“

Zamyslete se: Líbí se vám, když s vámi druzí mají trpělivost, jednají s vámi laskavě a nerozzlobí se, když uděláte nějakou chybu?

„Láska nezávidí.“

Zamyslete se: Líbí se vám, když vám druzí závidí?

Láska „není sobecká“.

Zamyslete se: Líbí se vám, když druzí respektují váš názor a netrvají vždycky na svém?

Láska „nepočítá urážky“.

Zamyslete se: Bůh je ochotný odpustit lidem, kteří zhřešili a litují toho. „Nebude stále vyčítat chyby ani nezůstane navždy rozzlobený.“ (Žalm 103:9) Když nám odpustí někdo, komu jsme ublížili, jsme za to moc rádi. I my bychom tedy měli být ochotní odpouštět druhým. (Žalm 86:5)

Láska se „neraduje... ze špatných věcí“.

Zamyslete se: Určitě by nás mrzelo, kdyby měl někdo škodolibou radost z toho, že se nám stalo něco špatného. Ani nás by tedy nemělo těšit, když se někomu nedaří, a to ani kdyby šlo o někoho, kdo nám dřív ublížil.

Pokud chceme, aby nám Bůh žehnal, musíme milovat druhé lidi bez ohledu na jejich věk, národnost nebo náboženství. Jedním ze způsobů, jak můžeme lásku k bližním dávat najevo, je pomáhat lidem v nouzi.