„Pokud Otce o něco poprosíte v mém jménu, dá vám to.“ (Jan 16:23)

Z Ježíšových slov jasně vyplývá, že se nemáme modlit k obrazům, svatým, andělům ani mrtvým předkům. Jehova chce, abychom se modlili pouze k němu ve jménu Ježíše Krista. Modlit se k Bohu ve jménu Krista znamená uznávat, že Bůh slyší naše modlitby díky tomu, co pro nás Ježíš udělal. Ježíš řekl: „Nikdo nepřichází k Otci, jedině skrze mě.“ (Jan 14:6)

„Vylévejte mu své srdce.“ (Žalm 62:8)

Když se modlíme k Jehovovi, měli bychom s ním mluvit jako s milujícím otcem. Měli bychom s ním mluvit uctivě a říkat mu, co máme na srdci, ne číst modlitby z modlitební knížky nebo opakovat naučené fráze.

„Bůh [nás] slyší, ať prosíme o cokoli v souladu s jeho vůlí.“ (1. Jana 5:14)

V Bibli nám Jehova sděluje, co pro nás chce udělat a co chce, abychom my dělali pro něj. Pokud chceme, aby byly naše modlitby pro Boha přijatelné, musíme se modlit „v souladu s jeho vůlí“. Co musíme dělat, abychom věděli, co je Boží vůle? Musíme studovat Bibli a dobře Boha poznat. Potom bude Bůh našim modlitbám rád naslouchat.

Proste o to, co v životě potřebujete. K Bohu se můžeme modlit o běžné věci – abychom měli co jíst, co si obléknout a kde bydlet. Také ho můžeme prosit o moudrost, abychom se dokázali dobře rozhodovat, a o sílu, abychom zvládali různé náročné situace. Můžeme se modlit i o víru, odpuštění nebo o Boží pomoc. (Lukáš 11:3, 4, 13; Jakub 1:5, 17)

Modlete se za druhé. Milující rodiče mají radost, když vidí, že se jejich děti navzájem mají rády. Jehova je také rád, když nám – jeho dětem – záleží na tom, aby se druhým dobře vedlo. Můžeme se modlit za svého manžela nebo manželku, za své děti, příbuzné nebo přátele. Učedník Jakub napsal: „Modlete se jeden za druhého.“ (Jakub 5:16)

Děkujte Bohu. Bůh nás stvořil a Bible o něm říká: „Konal dobro – dával vám déšť z nebe a úrodná období, sytil vás a naplňoval vaše srdce radostí.“ (Skutky 14:17) Když přemýšlíme o tom, co všechno pro nás Bůh udělal a dělá, motivuje nás to, abychom mu za to děkovali. Vděčnost Bohu bychom také měli dávat najevo tím, jak žijeme. (Kolosanům 3:15)

Když máme pocit, že Bůh na naše modlitby nereaguje, můžeme z toho být zklamaní nebo smutní. Měli bychom dojít k závěru, že Bohu na nás nezáleží? Určitě ne! Jak je vidět z následujících příběhů, je potřeba, abychom se prostě nepřestávali modlit.

Steve, o kterém byla zmínka v úvodním článku, říká: „Kdybych se nemodlil, už bych asi všechno dávno vzdal.“ Co mu pomohlo? Začal studovat Bibli a pochopil, jak je modlitba důležitá a že je nutné být vytrvalý. Vypráví: „Když se k Bohu modlím, děkuju mu za všechnu tu podporu, které se mi dostalo od mých skvělých přátel. Jsem teď šťastnější než kdy dřív.“

A co Jenny, která měla pocit, že si nezaslouží, aby Bůh naslouchal jejím modlitbám? Říká: „Když jsem byla úplně na dně, prosila jsem Boha, aby mi pomohl pochopit, proč si připadám tak bezcenná.“ K čemu to vedlo? „To, že jsem se Bohu svěřila, mi pomohlo, abych se viděla tak, jak mě vidí on, a uvědomila si, že i když sama sebe odsuzuju, Bůh mě neodsuzuje. Pomohlo mi to, abych to se sebou nevzdala. Díky modlitbě teď Jehovu beru jako skutečného milujícího Boha, Otce a Přítele, který je mi stále nablízku a pomáhá mi, když se snažím dělat, co si přeje.“

Modlitba byla velkou pomocí i pro Isabel. Když otěhotněla, lékaři jí řekli, že její dítě se narodí těžce postižené. Byla zdrcená. Někteří jí dokonce radili, aby šla na potrat. Isabel říká: „Byla jsem zoufalá a cítila jsem nesnesitelnou bolest.“ Co udělala? Neustále se modlila k Bohu o pomoc. Když se jí narodil syn Gerard, skutečně byl postižený. Isabel je ale přesvědčená, že Bůh její modlitby vyslyšel. Jak to? Říká: „Synovi je teď 14 let a navzdory svému postižení se raduje ze života. To je tou nejlepší odpovědí na mé modlitby. Jsem Jehovovi moc vděčná za to, že Gerarda mám.“

Tato vyjádření nám připomínají slova žalmisty: „Prosby mírných vyslyšíš, Jehovo. Upevníš jejich srdce a budeš jim pozorně naslouchat.“ (Žalm 10:17) To je krásné ujištění, že stojí za to se modlit.

V Bibli je zaznamenáno mnoho Ježíšových modliteb. Nejznámější je ta, kterou učil svoje učedníky. Co si z ní můžeme vzít my?