Ne, Bible tvoří harmonický celek. Může se sice zdát, že některé pasáže si protiřečí, ale většinou je lze pochopit, když se uplatní jedna nebo více z následujících zásad:

1.   Uvažovat o kontextu. Každý autor si může zdánlivě protiřečit, pokud jsou jeho slova vytržena z kontextu.

2.   Vzít v úvahu hledisko pisatele. Očití svědkové mohou určitou událost popsat přesně, ale nemusí použít stejné výrazy nebo zahrnout tytéž detaily.

3.   Vzít v úvahu historická fakta a zvyky.

4.   Rozlišovat mezi obrazným a doslovným použitím určitého slova.

5.   Uvědomit si, že nějaký čin může být připisován určitému člověku, i když jej on sám nevykonal. a

6.   Použít přesný překlad Bible.

7.   Nesnažit se to, co říká Bible, uvést do souladu s mylnými náboženskými představami a dogmaty.

 Následující příklady ukážou, jak tyto zásady pomohou vysvětlit některé zdánlivé nesrovnalosti v Bibli.

1. zásada: Kontext

  Jestliže Bůh sedmý den odpočinul, jak to, že stále pracuje? Z kontextu zprávy o stvoření v 1. Mojžíšově vyplývá, že výrok, že Bůh „sedmý den přistoupil k tomu, aby odpočinul od všeho svého díla, jež dělal“, se týká jenom hmotného stvořitelského díla souvisejícího se zemí. (1. Mojžíšova 2:2–4) Když Ježíš řekl, že Bůh „stále pracuje až dosud“, výroku z 1. Mojžíšovy neprotiřečil, protože mluvil o jiných Božích dílech. (Jan 5:17) Patří k nim například to, že Bůh inspiroval psaní Bible, poskytoval lidstvu vedení a staral se o něj. (Žalm 20:6; 105:5; 2. Petra 1:21)

2. a 3. zásada: Hledisko pisatele a historie

  Kde Ježíš uzdravil slepce? Lukášovo evangelium říká, že Ježíš uzdravil slepého muže, „když se přibližoval k Jerichu“, zatímco souběžná zpráva u Matouše se zmiňuje o dvou slepcích a říká, že se to odehrálo, když Ježíš a jeho učedníci „vycházeli z Jericha“. (Lukáš 18:35–43; Matouš 20:29–34) Tyto dvě zprávy popisují situaci z odlišného stanoviska, ale v podstatě jedna druhou doplňují. Co se týče počtu mužů, Matouš je konkrétnější, když se zmiňuje o dvou, kdežto Lukáš se zaměřuje na toho muže, se kterým Ježíš mluvil. A co se týče místa, archeologové zjistili, že v Ježíšově době bylo Jericho dvojměsto, přičemž staré židovské město bylo asi 1,5 kilometru vzdálené od mladšího římského města. Když Ježíš provedl zmíněný zázrak, byl možná mezi těmito dvěma městy.

4. zásada: Obrazný a doslovný význam

  Bude země zničena? U Kazatele 1:4 Bible říká, že „země zůstává až na neurčitý čas“ neboli navždy, což je podle někoho v rozporu s výrokem, že „hmota se bude žárem rozkládat a země se vším, co je na ní, bude spálena“. (2. Petra 3:10, Slovo na cestu) Bible však slovo „země“ používá jak v doslovném smyslu, když mluví o naší planetě, tak v obrazném smyslu, když mluví o lidech, kteří na ní žijí. (1. Mojžíšova 1:1; 11:1) Zničení „země“ popisované ve 2. Petra 3:10 se nevztahuje na spálení naší planety, ale na „zničení bezbožných lidí“. (2. Petra 3:7)

5. zásada: Připisování činů

  Kdo přišel v Kafarnaum za Ježíšem s prosbou? Matouš 8:5, 6 říká, že setník (důstojník) přišel k Ježíšovi osobně, kdežto Lukáš 7:3 říká, že se svou prosbou poslal židovské starší muže. Tento zdánlivý rozpor lze chápat tak, že se jednalo o žádost důstojníka, který k Ježíšovi poslal své zástupce.

6. zásada: Přesný překlad

  Hřeší všichni lidé? Bible učí, že všichni jsme zdědili hřích od prvního člověka Adama. (Římanům 5:12) Může se zdát, že některé překlady tomu protiřečí, když uvádějí, že dobrý člověk „nehřeší“. (1. Jana 3:6, Český ekumenický překlad, Bible21) V původním jazyce je však v 1. Jana 3:6 řecké sloveso „hřešit“ v takovém druhu přítomného času, který v řečtině obvykle znamená průběžnou činnost. Existuje rozdíl mezi zděděným hříchem, kterému se nemůžeme vyhnout, a svévolnou opakovanou neposlušností Boží zákona. Některé překlady tedy tento zdánlivý protiklad objasňují tím, že používají výstižnější slovní spojení jako „nepáchá hřích“ nebo „nehřeší ze zvyku“. (Překlad nového světa, Phillips)

7. zásada: Bible, ne dogma

  Je Ježíš rovný Bohu, nebo je nižší než Bůh? Ježíš jednou řekl: „Já a Otec jsme jedno“, což se zdá být v rozporu s jeho výrokem „Otec je větší než já“. (Jan 10:30; 14:28) Abychom těmto veršům správně porozuměli, musíme prozkoumat, co Bible doopravdy říká o Jehovovi a Ježíšovi, a ne se snažit uvést tyto verše do souladu s dogmatem o Trojici, které se nezakládá na Bibli. Z Bible vyplývá, že Jehova je nejen Ježíšův Otec, ale také jeho Bůh – ten, koho i Ježíš uctívá. (Matouš 4:10; Marek 15:34; Jan 17:3; 20:17; 2. Korinťanům 1:3) Ježíš není rovný Bohu.

 Kontext Ježíšova výroku „já a Otec jsme jedno“ ukazuje, že mluvil o jednotě, která je mezi ním a Otcem, Bohem Jehovou, pokud jde o společný záměr. Ježíš později řekl: „Otec je ve spojení se mnou a já jsem ve spojení s Otcem.“ (Jan 10:38) Ježíš byl, co se týče tohoto záměru, zajedno i se svými následovníky, protože se ohledně nich k Bohu modlil: „Dal jsem jim také slávu, kterou jsi mi dal, aby byli jedno, právě jako my jsme jedno. Já ve spojení s nimi a ty ve spojení se mnou.“ (Jan 17:22, 23)