Zrovna když Eliso, která je svědkem Jehovovým, studovala Bibli s jednou ženou u ní doma, přišla nečekaná návštěva. U dveří stál kněz se svou manželkou. Eliso se dozvěděla, že jim nedávno zemřel jejich jediný syn.

 Když jim řekla, že je jí moc líto, co se stalo, kněz i jeho manželka se rozplakali. Kněz pak s hořkostí řekl: „Vůbec nechápu, proč nás Bůh takhle trápí. Jak mi mohl vzít mého jediného syna? Bohu sloužím už 28 let, dělám spoustu dobrých věcí, a on se mi takhle odmění! Proč mi zabil syna?“

 Eliso manželům vysvětlila, že Bůh jim jejich syna nevzal. Pak s nimi mluvila o Ježíšově oběti, o vzkříšení a o tom, proč Bůh připouští, aby se děly špatné věci. Kněz i jeho manželka potom Eliso řekli, že jim dala odpovědi na otázky, o které se modlili.

 Další týden se oba připojili ke studiu, které Eliso vedla s tou ženou. V knize Co Bible doopravdy říká? rozebírali kapitolu „Skutečná naděje pro naše blízké, kteří zemřeli“. Kněz i jeho manželka se do diskuze nadšeně zapojili.

 Později se oba zúčastnili zvláštního sjezdu v Tbilisi v Gruzii. Velmi tam na ně zapůsobila láska a jednota – vlastnosti, které se dlouhou dobu bezvýsledně snažili vštípit členům své církve.