ZA DRUHÉ světové války byli André a jeho manželka Josephine předvoláni na velitelství obávané japonské vojenské policie Kempeitai ve městě Sukabumi. Nejdřív byl vyslýchán André. Otázky padaly jedna za druhou. „Kdo jsou svědkové Jehovovi? Jste proti japonské vládě? Jste špioni?“

„Jsme služebníci všemohoucího Boha a neudělali jsme nic špatného,“ odpověděl André. Velící důstojník sundal ze stěny samurajský meč a zvedl ho nad hlavu.

„A co když tě teď zabiju?“ zahrozil. André položil hlavu na stůl a začal se v duchu modlit. Chvíli bylo ticho. Nakonec se důstojník rozesmál. „Odvaha ti neschází,“ řekl. Pak si zavolal Josephine. Protože vypovídala stejně jako André, důstojník vyštěkl: „Nejste špioni. Vypadněte odsud!“

 O několik měsíců později Andrého udali „falešní bratři“ a byl uvězněn. (2. Kor. 11:26) Celé měsíce přežíval jen díky tomu, že jedl zbytky, které našel v odpadním žlabu. Věznitelé ho ale nezlomili. Když se Josephine podařilo ho navštívit, zašeptal jí skrz mříže: „Neměj o mě strach. Ať už mě zabijou, nebo pustí na svobodu, zůstanu Jehovovi věrný. Můžou mě vynést jako mrtvolu, ale ne jako zrádce.“

Po šesti měsících ve vězení se André obhájil před Nejvyšším soudem v Jakartě a byl propuštěn.

Když asi o 30 let později indonéská vláda svědky Jehovovy znovu zakázala, okresní státní zástupce ve městě Manado si Andrého zavolal do své kanceláře. „Víte, že svědkové Jehovovi jsou zakázáni?“ zeptal se.

„Ano,“ odpověděl André.

„Jste tedy nyní připraven své náboženství změnit?“ zajímal se úředník.

André se k němu naklonil a začal se dramaticky bít v prsa. „Můžete mi vyrvat srdce z těla, ale nikdy mě nepřinutíte, abych změnil své náboženství!“ zaburácel.

Státní zástupce Andrého propustil a už mu nikdy nedělal žádné problémy.

V roce 2000 André ve věku 85 let zemřel. Přibližně 60 let života strávil tím, že s nadšením sloužil jako průkopník.