Přejít k článku

Přejít na obsah

NAPODOBUJTE JEJICH VÍRU | TIMOTEUS

„Nemám nikoho jiného s takovou povahou, jakou má on“

„Nemám nikoho jiného s takovou povahou, jakou má on“

TIMOTEUS se vydává na cestu ze svého domova a přemýšlí, co ho čeká. Doprovází své přátele a jdou přes pole, která tak dobře zná. Za nimi pomalu mizí Lystra, městečko ležící v údolí. Timoteus se pousměje, když pomyslí na svou maminku a babičku, které jsou na něj hrdé a jen těžko skrývají slzy dojetí. Má se ještě naposledy ohlédnout a zamávat jim?

Apoštol Pavel se teď znovu podívá na Timotea a povzbudivě se na něj usměje. Ví, že Timoteus bude muset překonat svou plachost, ale má radost, když vidí jeho nadšení. Timoteus je mladý, možná je mu kolem dvaceti. Má Pavla moc rád a váží si ho. Teď se s tímto energickým mužem a věrným Božím služebníkem vydává na cestu stovky kilometrů od domova. Budou cestovat pěšky a lodí a dostanou se do spousty nebezpečných situací. Timoteus ani neví, jestli se domů někdy vrátí.

Proč se vlastně vydává na takovou cestu? Přinese mu něco jeho obětavý způsob života? A jak může jeho víra posílit tu naši?

„OD ÚTLÉHO DĚTSTVÍ“

Vraťme se teď o dva až tři roky zpátky do Lystry, což bylo pravděpodobně Timoteovo rodiště. Bylo to malé venkovské město ležící v dobře zavlažovaném údolí. Lidé tam zřejmě uměli řecky, ale přesto mluvili místním, lykaonským jazykem. Jednoho dne toto klidné místo zažilo pozdvižení. Dva křesťanští misionáři, apoštol Pavel spolu s Barnabášem, přišli z nedalekého Ikonia. Když na veřejnosti mluvili s lidmi o Bohu, všiml si Pavel chromého muže, který dal najevo opravdovou víru. Pavel proto neváhal a zázračně ho uzdravil. (Skutky 14:5–10)

Hodně lidí v Lystře zjevně věřilo místním legendám o tom, že kdysi přišli na toto území bohové v lidském těle. Pavla proto mylně pokládali za Herma a Barnabáše za Dia. Tito dva křesťané mohli jen sotva zabránit tomu, aby je dav lidí neuctíval. (Skutky 14:11–18)

Pro několik lidí v Lystře to ale nebyla návštěva mytických bohů. Uvědomovali si, že je navštívili normální lidé, kteří jim donesli úžasnou zprávu. Například Euniké, Židovka, která si vzala nevěřícího Řeka *, a její maminka Lois naslouchaly Pavlovi a Barnabášovi rády a se zaujetím. Konečně slyšely to, co si přál slyšet každý žid – že přišel Mesiáš a naplnil mnoho proroctví, která o něm byla zapsaná v Písmu.

Na Timotea musela Pavlova návštěva udělat velký dojem. „Od útlého dětství“ se učil milovat Hebrejská písma. (2. Timoteovi 3:15) Stejně jako jeho maminka a babička i on viděl, jak Pavel a Barnabáš říkají pravdu o Mesiášovi. Na Timotea taky určitě zapůsobilo, že Pavel uzdravil toho chromého muže. Od malička ho asi viděl v ulicích Lystry mnohokrát. Teď byl ale svědkem toho, že ten muž poprvé v životě chodí. Není divu, že se Euniké, Lois i Timoteus stali křesťany. Až dodnes se rodiče a prarodiče mohou od těchto dvou žen hodně naučit. Můžete i vy mít na mladé lidi dobrý vliv?

„DO BOŽÍHO KRÁLOVSTVÍ MUSÍME VSTOUPIT MNOHA SOUŽENÍMI“

Lidé v Lystře, kteří se stali křesťany, museli být nadšení, když se poprvé dozvěděli o naději pro Kristovy následovníky. Pochopili ale i to, že být křesťanem nebude vždycky jednoduché. Z Ikonia a Antiochie přišli fanatičtí židovští odpůrci, kteří poštvali obyvatele Lystry proti Pavlovi a Barnabášovi. Netrvalo dlouho a Pavla pronásledoval zástup lidí, kteří po něm házeli kameny. Několikrát ho zasáhli, takže padl na zem. Pak ho odtáhli za město, aby tam zemřel. (Skutky 14:19)

Křesťané z Lystry ale k Pavlovi rychle přispěchali. Určitě byli rádi, když zjistili, že je naživu, a když vstal a odvážně se vydal zpátky do města. Další den odešel s Barnabášem do Derbé, kde v kazatelské činnosti pokračovali. Potom co se tam docela dost lidí dalo pokřtít, se nebojácně vrátili do Lystry. Proč? Aby tam „posilovali [učedníky] a povzbuzovali je, aby zůstali ve víře“. Představte si, jak mladý Timoteus pozorně naslouchá každému slovu Pavla a Barnabáše, když tito muži učí druhé o naději, pro kterou se vyplatí něco vytrpět. Řekli: „Do Božího království musíme vstoupit mnoha souženími.“ (Skutky 14:20–22)

Timoteus byl vnímavý k tomu, co se dozvídal od apoštola Pavla

Timoteus viděl, že Pavel podle těchto slov žije. Odvážně se potýkal s náročnými situacemi, aby o dobré zprávě mluvil s druhými. Timoteus tedy věděl, že pokud bude Pavlův příklad následovat, postaví se mu na odpor obyvatelé Lystry a možná i jeho otec. Nepřipustil ale, aby to ovlivnilo jeho rozhodnutí sloužit Bohu. Mladých lidí, jako byl Timoteus, je dnes mnoho. Vybírají si přátele, kteří mají pevnou víru a kteří je budou povzbuzovat a pomáhat jim. A nedovolí, aby jim ve službě pravému Bohu zabránil nějaký odpor.

„BRATŘI . . . O NĚM PODÁVALI DOBROU ZPRÁVU“

Jak už jsme se zmínili, další Pavlova návštěva Lystry proběhla za dva nebo tři roky. Představte si, jaké nadšení zavládlo v Timoteově domácnosti, když tam Pavel přišel, tentokrát se Silem. Určitě z toho měl radost i sám Pavel. Mohl vidět, jaké výsledky přinesla jeho obětavá služba v Lystře. V tomto sboru už byla taky Lois a její dcera Euniké, jejichž „víru . . . bez pokrytectví“ Pavel velmi obdivoval. (2. Timoteovi 1:5) A co mladý Timoteus?

Pavel viděl, že z tohoto mladého muže se od poslední návštěvy stal horlivý křesťan. „Bratři . . . o něm podávali dobrou zprávu“ nejenom v Lystře, ale taky v Ikoniu vzdáleném asi 30 kilometrů na severovýchod. (Skutky 16:2) Díky čemu si vytvořil tak dobrou pověst?

„Svaté spisy“, ze kterých Timotea odmalička učily jeho maminka a babička, obsahovaly dobré a praktické rady pro mladé lidi. (2. Timoteovi 3:15) Například: „Pamatuj na svého Stvořitele ve dnech svého mládí.“ (Kazatel 12:1, Slovo na cestu) Tato slova Timoteus plně pochopil až potom, co se stal křesťanem. Uvědomil si, že pamatovat na svého Stvořitele může nejlíp tak, že bude s druhými lidmi mluvit o dobré zprávě o Božím Synu, Ježíšovi. Timoteus se postupně naučil překonávat ostych, který mu v tom bránil.

Muži, kteří měli ve sboru odpovědné postavení, si Timoteova pokroku všimli. Bezpochyby s potěšením sledovali, jak tento mladý muž povzbuzuje všechny kolem a pomáhá jim. Důležitější ale je, že si Timotea všiml Jehova. Dokonce vedl Pavla, aby řekl několik předpovědí o tom, co bude jednou Timoteus dělat ve prospěch mnoha sborů. Když Pavel přijel do Lystry, viděl, že Timoteus by byl dobrým pomocníkem na jeho misionářských cestách. A bratři v Lystře měli stejný názor. Vložili na tohoto mladého muže ruce a tímto gestem dali najevo, že mu svěřili mimořádnou výsadu ve službě Bohu. (1. Timoteovi 1:18; 4:14)

Asi si umíme představit, že Timoteus byl velmi překvapený, když mu bratři svěřili tak velkou odpovědnost. Ačkoli to vůbec nečekal, byl připravený jít. * Jak ale na nový úkol svého syna reagoval jeho nevěřící otec? Asi měl o jeho budoucnosti úplně jinou představu. A co Euniké a Lois? Byly na Timotea pyšné, zatímco se snažily skrývat obavy o jeho bezpečnost? Bylo by to jen přirozené.

Jisté je, že Timoteus šel. To ráno, o kterém jsme se zmínili na začátku článku, se s apoštolem Pavlem vydal na cesty. Jak se vzdalovali od Lystry, kráčeli po kamenitých cestách a přes zelené louky. Každým krokem byl Timoteus dál od svého domova a blíž neznámé budoucnosti. Po dlouhém dni chůze došli ti tři muži do Ikonia. Timoteus tam sledoval, jak Pavel a Silas předávají sboru nejnovější pokyny od vedoucího sboru v Jeruzalémě a povzbuzují své spoluvěřící. (Skutky 16:4, 5) To byl ale jenom začátek.

Potom co navštívili sbory v Galácii, opustili široké dlážděné římské silnice a šli stovky kilometrů přes rozlehlou náhorní plošinu ve Frýgii směrem na sever a potom na západ. Tak jako vždycky se nechali vést Božím svatým duchem. Ten je přiměl jít do Troady, kde se nalodili a odpluli do Makedonie. (Skutky 16:6–12) Tehdy Pavel viděl, jak je dobré, že Timoteus cestuje s nimi, protože ho mohl se Silem nechat v Beroi. (Skutky 17:14) A dokonce poslal Timotea samotného do Tesaloniky. Tam Timoteus dělal to, co předtím pozorně vysledoval u Pavla a Sila, a povzbuzoval místní křesťany. (1. Tesaloničanům 3:1–3)

Pavel později o Timoteovi napsal: „Nemám nikoho jiného s takovou povahou, jakou má on, kdo se bude opravdově starat o to, co se vás týká.“ (Filipanům 2:20) Takovou pověst Timoteus nezískal náhodou, ale díky tvrdé práci, pokorné službě a vytrvalosti za náročných okolností. V dnešní době je pro mladé lidi opravdu vynikajícím vzorem! Pamatuj, že to, jakou budeš mít pověst, záleží jenom na tobě. Jako mladý člověk máš jedinečnou příležitost vytvořit si dobré jméno tím, že ve tvém životě bude na prvním místě Jehova a že budeš s druhými jednat laskavě a s úctou.

„VYNASNAŽ SE, ABYS ZA MNOU . . . PŘIŠEL“

Už v mládí se Timoteus začal plně věnovat službě Bohu

Po boku svého přítele apoštola Pavla strávil Timoteus přes 14 let. Zažil s ním spoustu nebezpečných situací, ale taky hodně radosti. (2. Korinťanům 11:24–27) Během té doby byl kvůli své víře dokonce ve vězení. (Hebrejcům 13:23) Stejně jako Pavel i Timoteus hluboce miloval své bratry a sestry a zajímal se o ně. Pavel mu napsal: „Pamatuji [si] tvé slzy.“ (2. Timoteovi 1:4) Podle všeho se Timoteus od Pavla naučil „[plakat] s těmi, kdo pláčou“, tedy projevovat druhým soucit, a tak je ještě víc povzbudit a utěšit. (Římanům 12:15) Z toho si může vzít příklad každý z nás.

Není se čemu divit, že se z Timotea časem stal vynikající křesťanský starší. Pavel mu nesvěřil jenom odpovědnost navštěvovat sbory a pomáhat bratrům a sestrám, ale taky jmenovat muže, kteří splňují požadavky sloužit jako starší a služební pomocníci. (1. Timoteovi 5:22)

Pavel měl Timotea opravdu rád a dával mu užitečné rady, jako by byl jeho táta. Povzbuzoval ho, aby se věnoval úkolům, které mu Jehova svěřil, a dělal další pokroky. (1. Timoteovi 4:15, 16) Taky mu kladl na srdce, aby se kvůli svému mladému věku a určité plachosti nebál zastat toho, co je správné, když to bude zapotřebí. (1. Timoteovi 1:3; 4:6, 7, 11, 12) Dokonce mu radil, jak bojovat se zdravotními problémy, které ho často trápily, což asi byly opakující se žaludeční potíže. (1. Timoteovi 5:23)

Přišel čas, kdy Pavel pochopil, že jeho život je u konce. Čekala ho zřejmě poprava, a tak Timoteovi napsal poslední dopis. Uzavřel ho touto prosbou: „Vynasnaž se, abys za mnou záhy přišel.“ (2. Timoteovi 4:9) Pavel Timotea ze srdce miloval. Nazval ho svým „milovaným a věrným dítětem v Pánu“. (1. Korinťanům 4:17) Není divu, že chtěl, aby mu byl Timoteus v té těžké době nablízku. Každý z nás si může položit otázku: Hledají u mě druzí útěchu, když se vyrovnávají s problémy?

Přijel tehdy Timoteus za Pavlem? To nevíme. Ale víme, že vždycky udělal všechno, co bylo v jeho silách, aby Pavla a mnohé další utěšil a povzbudil. Žil v souladu s významem svého jména, které znamená „ten, kdo ctí Boha“. A měl víru, kterou by každý z nás, ať jsme mladí, nebo staří, měl napodobovat.

^ 9. odst. Víc informací si můžete přečíst v rubrice „Co možná nevíte . . .“ v tomto časopise.

^ 20. odst. Timoteus byl dokonce ochotný dát se obřezat. Proč? Důvodem nebylo, že by se to od křesťanů vyžadovalo. Udělal to proto, že Pavel nechtěl, aby Židé, kterým šli kázat, měli jakýkoli důvod namítat něco proti tomuto mladému muži, jehož otec byl nežidovského původu. (Skutky 16:3)