KDYBYSTE před pár lety navštívili malý indonéský ostrov Sangir Besar, možná byste tam na pláži viděli naše tři sestry. Všichni na ostrově o nich vědí, že druhým rády pomáhají poznat Bibli. Tenkrát na pláži ale dělaly něco úplně jiného.

Nejdřív šly do vody a vytahovaly na břeh velké kameny. Některé z nich byly velké jako fotbalové míče. Potom si sedly na malé dřevěné stoličky a kladivem kameny rozbíjely na kousky menší než slepičí vajíčko. Pak je dávaly do plastových kbelíků a po schodech je vynášely domů. Nakonec je přesypávaly do velkých pytlů, které se odvážely náklaďákem. Tyhle rozdrcené kameny se používaly na stavbu cest.

Jedna z těch sester se jmenovala Hulda. Všechny peníze, které si touhle prací vydělávala, používala k tomu, aby živila svoji rodinu. Teď si ale chtěla na něco našetřit. Přála si koupit tablet, aby na něm mohla mít aplikaci JW Library^®. Věděla, že jí videa a další materiály v aplikaci pomůžou ve službě a taky si díky nim bude moct líp studovat.

Protože mohla téhle práci věnovat víc času než ostatní, měsíc a půl pracovala každé ráno o dvě hodiny víc. Rozbila tolik kamenů, že se jí podařilo naplnit malý náklaďák. Nakonec měla dost peněz na to, aby si svůj vysněný tablet koupila.

„Z rozbíjení kamenů jsem byla hrozně unavená a celá rozbolavělá,“ vypráví Hulda. „Když jsem ale viděla, jak moc mi tablet pomáhá ve službě a při přípravě na shromáždění, na všechnu tu bolest jsem rychle zapomněla.“ Řekla, že se jí tablet hodil i během pandemie, kdy se všechno ve sboru odehrávalo přes videokonferenci. Jsme moc rádi, že se to Huldě povedlo.