ARCHEOLOGOVÉ vykopali v rozvalinách starověkého Babylonu obrovské množství pálených cihel, které byly použité při stavbě města. Podle archeologa Roberta Koldeweye se takové cihly pálily v pecích, které byly „mimo město, kde byla dobrá hlína a dostatek paliva“.

Ze starověkých záznamů je ale vidět, že babylonští úředníci tyhle pece používali i k mnohem hrozivějším účelům. Profesor Paul-Alain Beaulieu z univerzity v Torontu, který je odborník na starověkou Asýrii, říká: „Různé babylonské záznamy uvádí, že někteří lidé byli na králův příkaz spáleni za to, že se dopustili vzpoury nebo svatokrádeže.“ V jednom textu, který pochází z období krále Nebukadnecara, stojí: „Zničte je, spalte je, upečte je, … do kuchařovy pece s nimi…, ať z nich stoupá dým, ať shoří v nelítostných plamenech.“

Čtenářům Bible to možná připomene událost, o které se píše ve 3. kapitole Daniela. Podle tohoto historického záznamu dal král Nebukadnecar postavit na pláni Dura, tedy mimo město Babylon, obrovskou zlatou sochu. Když se jí tři mladí Hebrejci, Šadrak, Mešak a Abednego, odmítli poklonit, Nebukadnecar se rozzuřil. „Přikázal, aby rozpálili pec sedmkrát víc než obvykle“ a aby je do ní hodili. Před jistou smrtí je zachránil mocný anděl. (Dan. 3:1–6, 19–28)

Biblickou zprávu podporují i samotné cihly, které se v Babyloně našly. Na mnoha z nich jsou vyražené nápisy, které oslavují krále. Jeden takový zní: „Nebukadnecar, král Babylonu… Palác, který jsem postavil pro svůj majestát… Kéž v něm mé potomstvo vládne navěky.“ Tenhle nápis hodně připomíná výrok v Danielovi 4:30, kde se Nebukadnecar chlubí: „Není tohle velký Babylon, který jsem vlastní silou a mocí vystavěl jako královské sídlo a pro slávu svého majestátu?“