KŘESŤANÉ v prvním století se ze všech sil snažili oznamovat dobrou zprávu o Království co možná nejvíce lidem. (Mat. 24:14) Někteří dokonce cestovali do jiných zemí. Například apoštol Pavel během misionářských cest intenzivně kázal v oblasti, kde je dnešní Turecko. * V roce 2014, tedy asi o 2 000 let později, se tato země znovu stala cílem zvláštní kazatelské kampaně. Proč ji bratři zorganizovali? A kdo se na ní podílel?

V Turecku je přes 2 800 zvěstovatelů, ale asi 80 milionů obyvatel. To znamená, že na jednoho zvěstovatele jich připadá skoro 28 000. Asi si umíš představit, že propracovat takový obvod je pro místní zvěstovatele nezvládnutelný úkol. Cílem kampaně bylo v krátké době mluvit s co nejvíce lidmi. Do Turecka přijelo asi 550 turecky mluvících bratrů a sester z jiných zemí, aby kázali spolu s místními svědky. Jaké výsledky to přineslo?

O biblické pravdě se dozvědělo hodně lidí. Bratři z jednoho sboru v Istanbulu napsali: „Když nás lidé viděli, ptali se: ‚Pořádáte nějakou zvláštní akci? Svědkové Jehovovi jsou všude!‘“ A z jednoho sboru ve městě Izmir přišla zpráva: „Nějaký taxikář se jednoho staršího z našeho sboru zeptal: ‚Co se to děje? Zařadili jste vyšší rychlost?‘“ Lidé si kampaně opravdu všimli.

Zvěstovatelé z jiných zemí si kázání doslova užívali. Steffen, který přijel z Dánska, řekl: „Každý den jsem mluvil s lidmi, kteří o Jehovovi nikdy neslyšeli. A já jim teď mohl říct, jaké má Bůh jméno!“ Jean-David z Francie napsal: „Jenom v jedné ulici jsme kázali několik hodin. Bylo to úžasné! Většina lidí svědky Jehovovy neznala. Skoro u každých dveří jsme si s lidmi hezky popovídali, pustili jim nějaké naše video a dali jim něco na čtení.“

Těch 550 zvěstovatelů nechalo lidem během pouhých dvou týdnů asi 60 000 publikací! Díky  kampani se o biblické pravdě dozvěděla spousta lidí.

Vzrostlo nadšení pro službu. Díky kampani hodně místních zvěstovatelů začalo přemýšlet o celodobé službě. A během dalšího roku stoupl v Turecku počet pravidelných průkopníků o 24 procent.

Zvěstovatelé ze zahraničí vyprávěli, jak kampaň ovlivnila jejich službu i potom, co se vrátili domů. Şirin z Německa napsala: „Bratři v Turecku vydávali neformální svědectví naprosto přirozeně. Pro mě to ale bylo vždycky těžké, protože jsem plachá. Díky kampani, příkladu bratrů a sester, se kterými jsem chodila do služby, a díky modlitbám, jsem ale zvládla to, z čeho jsem dřív měla strach. Mluvila jsem s lidmi a dávala jim letáky i v metru. Už nejsem tak nesmělá jako předtím.“

Johannes, který je také z Německa, řekl: „Během kampaně jsem se toho hodně naučil. Bratři a sestry v Turecku opravdu chtějí o Bibli mluvit s co nejvíce lidmi. Využívají k tomu každou příležitost. Rozhodl jsem se, že v Německu budu dělat to samé. A teď se mi daří mluvit s více lidmi než dřív.“

Zeynep z Francie řekla: „Kampaň měla na moji službu velký vliv. Pomohla mi být odvážnější a víc spoléhat na Jehovu.“

Zvěstovatelé mají mezi sebou bližší vztahy. Láska a jednota mezi bratry a sestrami z různých zemí zanechaly ve všech trvalý dojem. „Zažili jsme, co to je láska k cizincům,“ řekl Jean-David. „Bratři nás přijali jako přátele a měli jsme pocit, že patříme do rodiny. Cítili jsme se u nich jako doma. Věděl jsem, že bratři a sestry jsou po celém světě a že jsme jako jedna rodina. Často jsem to četl v našich publikacích, ale teď jsem to sám zažil. Jsem ještě víc hrdý na to, že patřím k Jehovovu lidu, a jsem za to moc vděčný.“

 „Byli jsme jako jedna rodina, i když pocházíme z Dánska, Francie, Německa nebo Turecka. Bylo to jako by Bůh velkou houbou smazal všechny státní hranice,“ říká Claire z Francie.

Stéphanie, která je také z Francie, dodává: „Během kampaně jsme poznali, že to, co nás spojuje, není kultura ani jazyk, ale naše láska k Jehovovi.“

Hodně bratrů a sester, kteří do Turecka přijeli kampaň podpořit, začalo přemýšlet o tom, že se tam přestěhují, protože viděli, že se ještě musí udělat spousta práce. Poměrně dost se jich tam už odstěhovalo a turečtí bratři a sestry si jich za to moc váží.

Například v jedné odlehlé oblasti byla malá skupina 25 zvěstovatelů. Dlouhou dobu tam sloužil jenom jeden starší. Místní zvěstovatelé proto měli obrovskou radost, když se tam v roce 2015 přestěhovalo šest zvěstovatelů z Německa a Nizozemska.

Co zvěstovatelé, kteří v Turecku už nějakou dobu slouží, říkají o tom, jak se tam žije? Je pravda, že ne vždycky je to jednoduché, ale obětavý způsob života je hodně odměňující. Podívejme se, co k tomu někteří řekli:

Federico, ženatý čtyřicátník ze Španělska, říká: „Díky tomu, že nemáme moc věcí, které by nás svazovaly, se cítím volný a umožňuje mi to soustředit se na ty nejdůležitější věci.“ Doporučil by takovou službu někomu jinému? „Stoprocentně!“ říká. „Když se člověk přestěhuje do zahraničí, aby lidem pomáhal poznat Jehovu, ve skutečnosti svůj život dává do jeho rukou. Cítí pak jeho péči víc než kdy jindy.“

„Z toho, že sloužíme takříkajíc v přední linii a mluvíme o biblické pravdě s tolika lidmi, kteří  o Jehovovi slyší poprvé, máme skvělý pocit,“ říká Rudy z Nizozemska, ženatý bratr, kterému je něco přes 50. „Vidět, jak jsou lidé šťastní, když se pravda stává součástí jejich života, je nepopsatelná radost.“

Sascha, ženatý bratr z Německa, kterému nedávno bylo 40, říká: „Pokaždé když jsem ve službě, mluvím s někým, kdo o Jehovovi ještě neslyšel. Je úžasné, že takovým lidem můžu pomoct, aby ho poznali.“

Acuko, vdaná třicátnice z Japonska, uvádí: „Vždycky jsem chtěla, aby Armagedon přišel co nejdřív. Ale teď, když sloužím v Turecku, děkuju Jehovovi, že je tak trpělivý. Čím víc vidím, jak Jehova vede celosvětovou kazatelskou činnost, tím víc si přeju mít k němu bližší vztah.“

Alisa z Ruska, které je něco přes 30, říká: „Díky tomu, že sloužím tam, kde je málo zvěstovatelů, vnímám, jak je Jehova dobrý.“ (Žalm 34:8) A dodává: „Je nejenom můj Otec, ale také můj blízký přítel, kterého lépe poznávám v různých situacích. Jsem šťastná, mám řadu skvělých zážitků a cítím, že mě Jehova štědře odměňuje.“

Během kampaně v Turecku se dobrá zpráva dostala k mnoha lidem. Ale pořád je tam rozsáhlé území, kde se ještě nekázalo. Zvěstovatelé, kteří se do Turecka přestěhovali, každý den potkají někoho, kdo o Jehovovi nikdy neslyšel. Přál by sis v takovém obvodu sloužit i ty? Pokud ano, poslechni Ježíšova slova: „Pozvedněte oči a pohleďte na pole, že se bělají ke žni.“ (Jan 4:35) Chtěl bys kázat tam, kde se pole „bělají ke žni“? Pak už teď začni podnikat praktické kroky, abys takového cíle dosáhl. Jedna věc je jistá: Když se rozhodneš věnovat víc času službě v „nejvzdálenější části země“, zažiješ obrovské Jehovovo požehnání! (Sk. 1:8)