DON, svědek Jehovův z Kanady, se cíleně snaží mluvit s lidmi, kteří žijí na ulici. O jednom bezdomovci vypráví: „Peter byl jedním z nejodpudivějších lidí, jaké jsem kdy v zadních uličkách viděl. Vypadal opravdu nechutně a dobře věděl, jak si od lidí držet odstup. Mnozí mu chtěli pomoct, ale on to vždycky odmítl.“ Don byl ale trpělivý a víc než 14 let se k tomuto bezdomovci choval laskavě.

Peter se jednou Dona nechápavě zeptal: „Proč se se mnou zahazuješ? Všichni ostatní mě nechávají na pokoji.“ Don taktně použil tři biblické verše, aby zapůsobil na Peterovo srdce. Nejdřív se ho zeptal, jestli ví, že Bůh má jméno. Pak mu v Bibli ukázal Žalm 83:18 a poprosil ho, aby to přečetl. Na otázku, proč se o něj zajímá, mu našel Římanům 10:13 a 14. Říká se tam, že „každý, kdo vzývá Jehovovo jméno, bude zachráněn“. A nakonec přečetl Matouše 9:36 a řekl Peterovi, aby si to přečetl ještě jednou sám. Píše se tam: „Když [Ježíš] viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli sedření a byli zmítáni sem a tam jako ovce bez pastýře.“ Nato se Peterovi zalily oči slzami a zeptal se: „Jsem taková ovce i já?“

Postupně se začal měnit. Zvykl si mýt se, upravovat si vousy a nosit lepší oblečení, které dostal od Dona. Rozhodně už nepůsobil zanedbaně.

Peter si psal deník. Zápisky na prvních stránkách byly ponuré, ale poslední stránky už byly úplně jiné. K jednomu dni například napsal: „Dneska jsem se dozvěděl, jaké má Bůh jméno. Když se teď modlím, modlím se k Jehovovi. Je skvělé to jméno znát. Don říká, že Jehova může být můj důvěrný přítel,  někdo, kdo mě vždycky vyslechne. Můžu mu říct cokoli a kdykoli.“

Peterovy poslední zápisky byly pro jeho sourozence. Napsal jim:

„Dneska se necítím dobře, myslím, že přišla moje hodina. Ale i kdyby to byl můj poslední den, vím, že se s mým kamarádem [Donem] setkám znovu v ráji. Pokud tato slova čtete, už nejsem mezi vámi. Ale když na mém pohřbu uvidíte člověka, který vypadá, že tam nepatří, popovídejte si s ním a prosím přečtěte si tuhle modrou knížku. * Píše se v ní, že jednou svého kamaráda uvidím v ráji. Jsem o tom naprosto přesvědčen. S láskou, Váš bratr Peter“.

Po Peterově pohřbu jeho sestra Ummi vyprávěla: „Asi před dvěma roky se mi Peter ozval. Poprvé po mnoha letech to vypadalo, že je šťastný. Dokonce se smál.“ A Donovi řekla: „Knihu si přečtu, protože to, co zapůsobilo na mého bratra, musí být něco mimořádného.“ Ummi také souhlasila s tím, že bude s někým ze svědků Jehovových poznávat Bibli pomocí novější publikace Co Bible doopravdy říká?

I my můžeme vidět víc, než co je zjevné, projevovat druhým upřímnou lásku a mít s nimi trpělivost. (1. Tim. 2:3, 4) Když to budeme dělat, možná pomůžeme i takovým lidem, jako byl Peter – lidem, kteří na první pohled nejsou krásní, ale jsou krásní uvnitř. Na rozdíl od nás Jehova „vidí, jaké je srdce“, a tak se můžeme spolehnout na to, že v srdci upřímných lidí nechá biblickou pravdu růst. (1. Sam. 16:7; Jan 6:44)