Přejít k článku

Přejít na obsah

Bible – proč jich je tolik?

Bible – proč jich je tolik?

Proč dneska existuje tolik různých překladů Bible? Přijde vám, že díky nim Bibli líp rozumíte, nebo myslíte, že jsou zkreslené? Přečtěte si něco o tom, proč nové překlady vznikají, a seznamte se s jejich výhodami.

Kdo ale vůbec Bibli napsal a kdy?

PŮVOD BIBLE

Bible se obvykle dělí do dvou částí. První část tvoří 39 knih, které obsahují „Boží posvátná prohlášení“. (Římanům 3:2) Tyto knihy sepsali věrní Boží služebníci pod Božím vedením. Trvalo to asi 1 100 let – od roku 1513 př. n. l. do doby někdy po roce 443 př. n. l. Psali převážně v hebrejštině, a proto se této části říká Hebrejská písma. Je známá i jako Starý zákon.

Druhou část tvoří 27 knih, které taky obsahují „Boží slovo“. (1. Tesaloničanům 2:13) Zapsali je pod Božím vedením učedníci Ježíše Krista během necelých 60 let – od roku 41 n. l. do roku 98 n. l. Psali převážně v řečtině, a proto tuto část nazýváme Křesťanská řecká písma. Je známá taky jako Nový zákon.

Těchto 66 knih tvoří Bibli – Boží poselství pro všechny lidi. Proč ale v průběhu historie vzniklo tolik různých překladů? Toto jsou tři hlavní důvody:

  • Umožnit lidem, aby si mohli číst Bibli ve svém rodném jazyce.

  • Odstranit chyby, které vznikly při opisování, a tak se co nejvíc přiblížit původnímu textu.

  • Nahradit archaický jazyk moderním.

Podívejme se, jakou roli tyto důvody hrály při vzniku dvou raných překladů.

ŘECKÁ SEPTUAGINTA

Přibližně ve 3. století př. n. l. začali židovští učenci překládat Hebrejská písma do jiného jazyka, a to do řečtiny. Tomuto překladu se začalo říkat řecká Septuaginta. Proč ale vznikla? Cílem bylo pomoct Židům, pro které byla už tehdy řečtina bližší než hebrejština, aby si mohli číst „svaté spisy“ v jazyce, kterému dobře rozuměli. (2. Timoteovi 3:15)

Díky Septuagintě se taky s Božím Slovem seznámily miliony řecky mluvících lidí nežidovského původu. „V polovině 1. století,“ vysvětluje profesor W. F. Howard, „se stala Biblí křesťanské církve, protože křesťanští misionáři začali chodit od synagogy k synagoze a z Písma dokazovat, že Ježíš byl Mesiáš.“ (Skutky 17:3, 4; 20:20) Byl to jeden z důvodů, proč u mnoha Židů „Septuaginta upadla v nemilost,“ říká biblický učenec F. F. Bruce.

Jak postupně vznikaly knihy Křesťanských řeckých písem, Ježíšovi následovníci je přidávali k Septuagintě. Tak vznikla Bible, kterou máme dnes.

LATINSKÁ VULGÁTA

Asi 300 let po tom, co byla Bible dokončena, vytvořil církevní učenec Jeroným její překlad do latiny, kterému se nakonec začalo říkat latinská Vulgáta. Nějaké latinské překlady už v té době existovaly, proč byl tedy potřeba další? Podle The International Standard Bible Encyclopedia chtěl Jeroným opravit „nesprávně přeložené pasáže, evidentní chyby a místa, kde bylo něco neoprávněně přidáno nebo vynecháno“.

Jeronýmovi se to do značné míry podařilo. Za nějaký čas ale církevní představitelé udělali s Biblí to nejhorší, co mohli. Prohlásili latinskou Vulgátu za jediný přijatelný překlad a toto stanovisko zastávali celá staletí. Obyčejní lidé postupně přestali latinu ovládat, a tak se pro ně Bible stala mrtvou knihou.

OBJEVUJÍ SE DALŠÍ PŘEKLADY

Mezitím vznikly některé další překlady Bible – například syrská Pešita v 5. století n. l. Ale až ve 14. století se Bible začala ve větší míře znovu překládat do jazyků, kterými lidé běžně mluvili.

Koncem 14. století v Anglii přeložil Jan Viklef Bibli do angličtiny, a tak zahájil éru, ve které začala Bible znovu ožívat. Brzy nato se díky Johannesi Gutenbergovi a jeho knihtisku otevřela možnost rychle dostat nové biblické překlady v různých jazycích k lidem po celé Evropě.

Když začaly vznikat další anglické překlady, objevil se názor, že není zapotřebí mít v jednom jazyce několik překladů Bible. V 18. století ale anglický duchovní John Lewis napsal: „Jazyk postupně zastarává a stává se pro lidi málo srozumitelný. Proto je nutné staré překlady revidovat, aby v nich byl jazyk, kterým mluví současná generace.“

Ti, kdo revidují překlady Bible dnes, můžou odvést kvalitnější práci než kdy dřív. Mnohem líp totiž rozumí původním biblickým jazykům a můžou nahlédnout do starých rukopisů, které byly objeveny teprve nedávno. Díky tomu se dá ještě přesněji zjistit, co obsahoval původní text.

Nové překlady Bible tedy mají skutečně smysl. Samozřejmě je potřeba si mezi nimi dobře vybírat. * Pokud byli ale překladatelé motivováni láskou k Bohu, jejich dílo rozhodně stojí za to.

 

^ 24. odst. Viz článek „Jak si vybrat dobrý překlad Bible?“ ve vydání tohoto časopisu z 1. května 2008.