NEBEZPEČÍ: Bible sice nepodlehla vnějším vlivům, jako je zkáza a nepřátelství, ale někteří opisovači a překladatelé se pokusili zmanipulovat její obsah. Chtěli, aby Bible odpovídala jejich naukám, místo aby jejich nauky odpovídaly Bibli. Podívejme se na několik příkladů.

• Místo pro uctívání Boha: Mezi 4. a 2. stoletím př. n. l. pisatelé samaritánského Pentateuchu * vložili za 2. Mojžíšovu 20:17 slova: „na hoře Gerizim. A tam byste měli postavit oltář.“ Samaritáni doufali, že díky tomu získají v Písmu oporu pro stavbu chrámu na hoře Gerizim.

• Nauka o Trojici: Necelých 300 let potom, co byla Bible dokončena, jeden zastánce Trojice přidal do 1. Jana 5:7 tato slova: „Na nebi: Otec, Slovo, a Duch svatý, a ti tři jedno jsou.“ Ta se ale v původním textu nevyskytovala. Znalec Bible Bruce Metzger poznamenává, že tento dovětek se „od 6. století stále častěji objevoval v rukopisech napsaných ve staré latině a také v [latinské] Vulgátě“.

• Boží jméno: Na základě židovské pověry mnozí překladatelé Boží jméno z Bible odstranili. Nahradili ho tituly, jako například „Bůh“ nebo „Hospodin“. *

JAK BIBLE PŘEŽILA: Za prvé, někteří opisovači Bible sice byli nedbalí a podváděli, ale mnozí jiní byli velmi zkušení a pečliví. V 6. až 10. století n. l. Hebrejská písma opisovali masoreti. Dnes jsou kopie, které vytvořili, známé jako masoretský text. Masoreti údajně počítali slova a písmena, aby si byli jistí, že při opisování neudělali chybu. Když měli podezření, že v textu, ze kterého opisují, už nějaká chyba je, udělali poznámku na okraj. Pro Masorety bylo nepředstavitelné biblický text změnit.  Profesor Moshe Goshen-Gottstein napsal, že „úmyslné porušování tradice by pro ně bylo nejhorším zločinem“.

Za druhé, díky obrovskému množství rukopisů, které jsou dnes k dispozici, můžou znalci Bible najít chyby. Duchovní například po staletí učili, že jejich latinské rukopisy Bible odpovídají původnímu textu, včetně slov vložených do 1. Jana 5:7, o kterých jsme se už zmínili. Tato slova se dostala i do některých českých Biblí, například do známé Bible kralické. Co ale odhalily jiné rukopisy? Bruce Metzger napsal: „Slova přidaná do [1. Jana 5:7] chybí ve všech starých rukopisech (v syrštině, koptštině, arménštině, etiopštině, arabštině a staroslověnštině) kromě latiny.“ Většina současných českých překladů proto tato slova neobsahuje.

Dokazují i starší rukopisy, že text Bible odpovídá originálu? Potom co byly v roce 1947 objeveny svitky od Mrtvého moře, mohli je vědci porovnat s hebrejským masoretským textem, který byl napsán o víc než tisíc let později. Člen vědeckého týmu, který svitky od Mrtvého moře zkoumal, řekl, že jeden svitek „poskytuje nezvratný důkaz, že židovští opisovači předávali biblický text po dobu delší než tisíc let neobyčejně věrně a pečlivě“.

V Knihovně Chestera Beattyho v irském Dublinu je vystavená sbírka papyrů obsahující skoro všechny knihy Křesťanských řeckých písem. Jsou mezi nimi i rukopisy, které byly napsány ve 2. století n. l., tedy jenom 100 let po tom, co byla Bible dokončena. Dílo The Anchor Bible Dictionary uvádí: „Kromě toho, že nám tyto papyry odhalují o textu spoustu nových detailů, jsou důkazem, že text Bible se v průběhu historie neměnil.“

CO TO PŘINESLO: Díky velkému množství starých rukopisů se text Bible spíš upřesnil, než zkreslil. O Křesťanských řeckých písmech sir Frederic Kenyon napsal, že „žádný jiný starověký text není doložen tolika starými rukopisy a že žádný nezaujatý znalec by nepopřel přesnost textu, který dnes máme k dispozici“. A o textu Hebrejských písem učenec William Henry Green prohlásil: „Spolehlivě můžeme říct, že žádné jiné starověké dílo nebylo přepsáno tak přesně.“