Narodil jsem se ve městě Mulhouse na severovýchodě Francie v dělnické čtvrti proslulé násilím. Když zavzpomínám na dětství, vybaví se mi prudké hádky mezi místními rodinami. V té naší se pohrdalo ženami a jejich názor se moc nebral v úvahu. Učili mě, že žena patří do kuchyně a má se starat o muže a děti.

V dětství jsem to neměl jednoduché. Když mi bylo deset, táta se upil k smrti a o pět let později jeden můj starší bratr spáchal sebevraždu. Ve stejném roce jsem byl při jedné rodinné hádce svědkem vraždy. Dost mě to sebralo. Doma mě učili, jak používat nože a jiné zbraně a taky jak se prát, kdykoli to bylo potřeba. Byl jsem citově nevyrovnaný, a tak jsem si nechal potetovat tělo a začal jsem pít.

V šestnácti už jsem denně pil deset až patnáct piv a zanedlouho jsem začal brát drogy. Abych na to měl peníze, prodával jsem staré železo a kradl. Už v sedmnácti jsem věděl, jaké to je být za mřížemi. Celkem 18krát jsem byl odsouzen za krádeže a násilí.

Když mi bylo přes dvacet, šlo to se mnou ještě víc z kopce. Kouřil jsem denně až dvacet jointů marihuany a bral heroin a jiné nedovolené látky. Několikrát jsem málem zemřel na předávkování. Začal jsem s drogami obchodovat, takže jsem při sobě pořád musel mít nůž nebo jinou zbraň. Jednou jsem chtěl zastřelit jednoho muže, ale naštěstí se kulka odrazila od spony na jeho pásku. Když mi bylo dvacet čtyři, zemřela mi máma a já měl ještě větší vztek. Běžně se stávalo, že když mě lidi viděli na ulici, vystrašeně přešli na druhou stranu. Kvůli rvačkám jsem často trávil víkendy na policejní stanici nebo v nemocnici, kde mi zašívali rány.

V osmadvaceti jsem se oženil. Asi není těžké si představit, že jsem ke své manželce neměl žádnou úctu. Urážel jsem ji a bil. Nic jsme nedělali společně. Myslel jsem si, že bude stačit, když jí budu nosit spoustu ukradených šperků. Pak se ale stalo něco neočekávaného. Začala studovat Bibli se svědky Jehovovými. Po prvním studiu přestala kouřit a nechtěla už žádné ukradené  peníze. Taky mi vrátila všechny šperky. Byl jsem vzteky bez sebe. To, že studuje Bibli, mi dost vadilo a často jsem jí foukal do obličeje cigaretový kouř. Taky jsem ji zesměšňoval před sousedy.

Potom co jsem se jednou večer opil do němoty, jsem nešťastnou náhodou zapálil náš byt. Manželce se podařilo mě i naši pětiletou dcerku zachránit. Když jsem vystřízlivěl, cítil jsem se hrozně provinile. Byl jsem přesvědčený, že Bůh mi nikdy neodpustí. Vzpomněl jsem si, jak jednou kněz řekl, že špatní lidé půjdou do pekla. Dokonce i můj psychiatr mi řekl: „Vám už nic nepomůže! Jste nenapravitelný!“

Potom co jsme vyhořeli, jsme se přestěhovali k manželčiným rodičům. Když svědkové přišli za mou manželkou, zeptal jsem se jich: „Může mi Bůh odpustit všechny moje hříchy?“ V Bibli mi ukázali 1. Korinťanům 6:9–11. Je tam vyjmenováno jednání, které Bůh odsuzuje, a pak se tam píše: „Někteří z vás takoví byli.“ Z těch slov jsem pochopil, že člověk se může změnit. Když mi pak svědkové ukázali 1. Jana 4:8, uvědomil jsem si, že mě Bůh miluje. Povzbudilo mě to, a tak jsem je poprosil, aby se mnou dvakrát týdně studovali Bibli. Taky jsem začal chodit na jejich shromáždění a hodně jsem se modlil k Jehovovi.

Během měsíce jsem se rozhodl skončit s drogami a alkoholem. V mém těle ale brzo vypukla válka. Měl jsem šílené noční můry, bolesti hlavy, křeče a jiné abstinenční příznaky. Zároveň jsem ale cítil, že mě Jehova obrazně drží za ruku a posiluje. Zažil jsem to, co apoštol Pavel, který o pomoci od Boha napsal: „Ke všemu mám sílu mocí toho, kdo mi sílu předává.“ (Filipanům 4:13) Za nějaký čas jsem skončil i s kouřením. (2. Korinťanům 7:1)

Bible mi pomohla získat kontrolu nad mým životem a zlepšit vztahy v naší rodině. Změnil jsem postoj k manželce. Začal jsem s ní jednat uctivě, a to třeba tak, že jsem se naučil používat slova „prosím“ a „děkuji“. Taky jsem začal plnit svoji úlohu otce. Po roce studia jsem se po vzoru své ženy rozhodl, že budu sloužit Jehovovi, a dal jsem se pokřtít.

Můžu s jistotou říct, že biblické rady mi zachránily život. Dokonce i členové rodiny, kteří nejsou svědkové Jehovovi, uznávají, že bych asi zemřel na následky užívání drog nebo v nějaké rvačce.

Díky Bibli jsem dokázal úplně změnit chování ke členům rodiny a plnit své odpovědnosti manžela a otce. (Efezanům 5:25; 6:4) V rodině jsme začali dělat věci společně. Teď už si nemyslím, že manželka patří jenom do kuchyně. Rád ji podporuju v tom, aby většinu svého volného času věnovala druhým a učila je o Bibli. A ona je zase šťastná, že mě může podporovat v úloze sborového staršího.

Jehovova láska a milosrdenství silně ovlivnily můj život. Moc si přeju mluvit o jeho vlastnostech s lidmi, nad kterými už druzí zlomili hůl. To totiž kdysi udělalo hodně lidí v mém případě. Poznal jsem, že Bible může komukoli pomoct, aby našel smysl života a žil čistě. Naučila mě milovat druhé a mít úctu k ženám. Navíc jsem si díky ní začal vážit i sám sebe.