Skoro všichni se shodnou na tom, že některé věci jsou rozhodně správné a jiné jednoznačně špatné. Třeba vražda, znásilnění nebo sexuální zneužití dítěte se obecně považují za naprosto nepřijatelné. Ale naopak spravedlnosti, laskavosti a soucitu si v podstatě každý váží. Jenže pak jsou v životě oblasti, které tak jasné nejsou. Týkají se dokonce i sexuality, poctivosti nebo rodičovství. Hodně lidí si u takových oblastí myslí, že nejde o něčem říct, že je to správné nebo špatné. Vnímají to tak, že je skoro každá možnost přijatelná. Lidé se často rozhodují na základě toho, jak danou věc vnímají oni a jak ji vnímá jejich okolí. Dá se na to vždycky spolehnout?

Často se řídíme svými pocity, svým vnitřním smyslem pro to, co je správné a co špatné. Říká se tomu svědomí. (Římanům 2:14, 15) Dokonce i malé děti dokážou poznat rozdíl mezi férovým a neférovým jednáním. A taky se dokážou cítit provinile. V průběhu času se naše svědomí formuje hodnotami, které přebíráme od svojí rodiny, vrstevníků, učitelů, kamarádů, známých a ze svého náboženství a kultury. Když se rozhodujeme, naše svědomí nám říká, jestli to odpovídá našim hodnotám nebo ne.

Náš smysl pro to, co je správné a špatné, nás může vést k tomu, abychom byli empatičtí, vděční, féroví a soucitní. Taky nám může zabránit v jednání, kterým bychom ublížili lidem, které máme rádi, nebo kvůli kterému bychom se cítili trapně, provinile a styděli bychom se za sebe.

Dá se na to, jak věci vnímáme my, vždycky spolehnout? Garrick popsal, jak žil, když byl mladší: „Řídil jsem se tím, co jsem sám považoval za správné.“ Jenže zjistil, že výsledky nebyly nejlepší. Sklouznul k životnímu stylu, který, jak sám řekl, byl „hodně temný a plný nemravnosti, drog, opilství a násilí“.

Kromě toho, jak věci vnímáme my, se často řídíme tím, co si budou o našich rozhodnutích myslet ostatní. Můžeme tak čerpat z jejich zkušeností a z toho, jak přemýšlí. Když děláme to, co považuje za správné naše rodina, přátelé a lidé kolem nás, získáme si tím jejich uznání.

Dá se na to, jak věci vnímají druzí, vždycky spolehnout? Když byla Priscila mladá, dělala to, co bylo běžné mezi jejími kamarády, a bez zábran měla sex mimo manželství. Zjistila ale, že když se řídila tím, co za správné považují ostatní, šťastná nebyla. Řekla: „Když jsem dělala to, co všichni kolem, neměla jsem z toho dobrý pocit. Zbytečně jsem kvůli tomu riskovala a brala život na lehkou váhu.“

Když se rozhodujeme, co je správné a co špatné, naše pocity a pocity druhých lidí v tom hrají důležitou roli. Ale řídit se jenom tím nevede vždycky k dobrým výsledkům. Můžeme se stát obětí toho, že věci nedokážeme domyslet do důsledků a neuvědomíme si, že svým rozhodnutím můžeme sobě nebo druhým ublížit. (Přísloví 14:12) Navíc neexistuje záruka, že naše morální hodnoty nebo hodnoty ostatních lidí jsou pro nás opravdu dobré a nebude potřeba je upravit. Koneckonců určité chování, které dřív lidé považovali za špatné, dneska běžně tolerují. A naopak to, co bylo dřív v pořádku, se teď považuje za nevhodné.

Existuje něco lepšího, čím bychom se mohli řídit, když řešíme, co je správné a špatné? Existují morální hodnoty, kterých se teď můžeme držet a nebudeme toho muset za pár let litovat?

Naštěstí existuje zdroj rad, které se nemění, jsou spolehlivé a fungují pro kohokoli kdekoli. Příští článek bude o tom, kde můžeme najít ty nejspolehlivější rady, které nám pomůžou poznat, co je správné a co špatné.